Jak (ne)číst v cizích jazycích

Už se vám někdy stalo, že jste chtěli začít číst v cizím jazyce, ale z nějakého důvodu z toho sešlo? Mně se tohle v minulosti totiž dělo celkem často a myslím, že jde o relativně běžný čtenářský problém. Proto tento článek. :-) Dneska bych se ráda zaměřila na několik základních chyb, které mohou od čtení v originále zbytečně odradit. Čili - pojďme rovnou na to!

1) Dobře zvažte svou jazykovou úroveň

Než se člověk vrhne do čtení cizojazyčné literatury, měl by ze všeho nejdřív kriticky zhodnotit svou úroveň a na základě té si vybrat vhodný text. Důležité je, aby vás příliš neotravovalo vyhledávání neznámých frází. Abyste i bez nich alespoň zevrubně chápali, o co v knize jde. Pokud totiž budete spíše než knihou listovat slovníkem, časem vás to unaví a jazykový přínos je při takovém čtení navíc nulový. Zkuste si zapamatovat dvacet slovíček na stránku. :-/ To se už rovnou můžete učit ten slovník. :-D

Možná se vám toto úvodní pravidlo zdá jako samozřejmost... Nicméně věřte tomu, že existují lidé, kteří jsou v tomhle směru totálně zvrhlí. Třeba já. :-D Přiznám se, že můj vůbec největší úlet byl, když jsem se jakožto věčný začátečník v italštině pustila do knihy Il diavolo veste Prada (česky - Ďábel nosí Pradu). Tenhle titul s podpatkem na obálce mi padl do oka hlavně proto, že jsem si i bez znalosti slov diavolo a vestire v pohodě přeložila celý název. :-D Inu... pochopitelně jsem nedošla ani do konce první stránky a vrátila tu věc zpátky do knihovny. Někdy příště. 

2) Nečtěte pohádky

Tohle je taková klasická myšlenka : "Když je to pro malé děti, tak je to přece jednoduché." Jenže pohádková truhlice v sobě ukrývá hned dvě prokletí.

Za prvé: pohádky jsou pro dospělého člověka nudné. No řekněte sami - když se pustíte do Perníkové chloupky, zajímá vás, jak Jeníček a Mařenka vyřeší svůj prekérní konflikt s ježibabou? Nebo taková Tři malá prasátka. Opravdu se vám uleví, když se dva vlkem šikanovaní vepříci odeberou do bezpečí cihlového domku k chytřejšímu kamarádovi...?

A za druhé: on ten pohádkový diskurz nakonec až tak jednoduchý není. Schválně. Kdyby čeština nebyla vaší mateřštinou, jak byste si poradili s následující větou? "Jářku, daleko předaleko, kde se vzal, tu se vzal jeden švarný junák. Sim sala bim!" Myslím, že cizinec by se u tohoto naprosto nepraktického shluku slov docela zapotil.

Zkrátka a dobře, pokud jste v jakémkoli jazyce začátečníky a chcete tudíž zvolit něco "pro děti", tak se raději poohlédněte po něčem, co má přesah do dospěláckého světa. Třeba Malý Mikuláš je v tomto super. Je jednoduchý, ale i ne-dítě slušně rozesměje.

3) Nevrhejte se do klasiky

Další chybou, kterou může začátečník udělat, je odrážet se od velké literatury. Většinou se totiž jedná o díla psaná v jiných stoletích a jejich jazyk může být trochu zastaralý. Zkuste si třeba otevřít Nerudovy Povídky malostranské a uvidíte, že i jako rodilý mluvčí si na ně budete muset chvíli zvykat. A co teprve, když si vyberete něco takhle starého v angličtině nebo ve španělštině?

4) Vyhýbejte se odborným textům "mimo obor"

Takhle - pokud si v rámci svého oboru potřebuje přečíst něco v originále, často překvapivě zjistíte, že to pro vás až takový problém není. Je to způsobeno tím, že když se v něčem opravdu vyznáte, chápete, o čem je řeč. Většina pojmů se stále dokola opakuje. A navíc - spousta odborných slov zní v češtině a v ostatních jazycích podobně (pro ilustraci: atom = atom (ang.), atome (fr.), atome (něm.),  átomo (šp.) atd.).

Nicméně, pokud jste (řekněme) humanitně zaměření a rádi byste se prokousali Hawkingem v angličtině, může se stát, že jeho sdělení nepochopíte. Pravdou je, že byste tu teorii strun možná nepobrali ani tak. Ale to v danou chvíli není jasné. A pocit, že je to možná "tou angličtinou" vám pak v důsledku sníží sebevědomí pustit se do něčeho dalšího. 

5) Nepochopitelné a abstraktní děje si nechte na později

Z téhož důvodu bych nedoporučila knihy, jejichž dějová linka odporuje tradičním představám. Kdybych měla uvést příklad takové literatury, byly by to třeba Murakamiho povídky. Ty jsou prostě tak neskutečně divné, že i v překladové verzi chvílemi váháte, jestli vám něco neuniklo.

6) Pozor na příliš vyšperkovaný jazyk

Kreativní a neotřelé literární prostředky jsou skvělá věc. Ale pokud daný jazyk zatím dokonale neovládáte, tak jsou tyhle kudrlinky akorát na obtíž. Takže - láká-li vás kupříkladu poezie, protože "básničky jsou přece krátké", bacha na to. Ne vždycky totiž platí, že co je krátké, je i jednoduché. 

(A když přece jenom máte chuť na básnické texty v originále, zkuste třeba Milk and Honey. V díle Rupi Kaur se totiž určitě neztratíte.)

Co tedy číst?

Podle mě je klíčové, aby si člověk vybral text, který ho baví. Jinými slovy - aby nečetl jenom pro ten jazyk, ale aby byl motivován i jiným způsobem. Něčím navíc. Sdělení knihy by mělo být jednoduché a logické (aby vás nic nemátlo) a jazyk nepříliš složitý. 

Někomu se v tomto směru budou líbit komiksy, manga, někomu časopisy. (Samozřejmě na nějaké přitažlivé téma.) Taky není špatné zvolit si ke čtení něco, co už člověk v zásadě zná. Ať už z filmového zpracování, nebo z překladu. V takovém případě totiž dává i re-reading celkem smysl. Ke čtení v originále se dále skvěle hodí literatura osobního rozvoje, pokud vás tento žánr oslovuje. Proč? Protože je většinou psána velmi srozumitelně, nehraje na uměleckou notu a každou myšlenku, na kterou narazíte, autor ještě tak pětkrát až šestkrát zopakuje. :-D Nehrozí zkrátka, že by vám něco uniklo.

Taková je tedy má vlastní zkušenost. :-)

A co vy? Máte rádi cizojazyčné texty? Co kdy od čtení v originále odradilo vás?