RECENZE: Život, na který metr nestačí

Život, na který metr nestačí je knižní verzí stejnojmenného blogu o životě na vesnici, jehož autorkou je mladá pisatelka, Karolina Mikšíková. S recenzí přicházím, pravda, trochu pozdě. Knížka vyšla v roce 2017 a vypadá to, že původní blog už taky úplně nefunguje. Nicméně i tak jsem se rozhodla o téhle blogerské publikaci napsat. Konec konců, já jsem se k ní dostala teprve teď. :-)




Proč by vás kniha mohla bavit?

Netradiční téma

Karolina Mikšíková si pro svůj blog rozhodně vybrala neokoukané prostředí. Na mladou holku píšící o životě na vsi po boku domácích zvířat prostě jen tak nenarazíte. Nevypráví samozřejmě jenom o kozách, prasatech a o slepicích... Sem tam se objeví i nějaká ta story nefarmářského ražení. Ale nebojte - i tak je tahle kniha provoněná slámou a hnojem. :-D

Nejlépe svoji tvorbu ostatně autorka sama vystihuje následujícím sdělením:

"Chtěla jsem začít psát sloupky jako Carrie v sexu ve městě. Má to jen dva háčky.

1) Už nevím, co je sex.
2) Bydlím na vesnici."

A tím se dostávám ke druhému bodu jménem...

... humor

Život, na který metr nestačí má především pobavit. Autorka si dělá srandu sama ze sebe, ze své rodiny a vůbec ze všeho, co se kolem ní děje. (Mimochodem - když už jsem zmínila rodinu, musím udělit speciální cenu missis sympatie Daniele - tak totiž Karolina tituluje svou svéráznou mamku. Sice nevím, jestli bych to s ní v reálu vydržela... :-D Ale takhle z povzdálí mě fakt bavilo, jak měla všechno na salámu.) 

Samotný koncept humoru pak autorka staví na sebeironii, nadhledu a nadsázce. A tady bych se na chvíli zastavila.

Jedno totiž musím přiznat. Místy jsem váhala, jestli to Karolina s tou nadsázkou trochu nepřehání. Hranice mezi odlehčeným vyzněním hyperboly a její křečovitostí je totiž docela ošemetná. Navíc ji má každý postavenou trochu jinde. Takže, abych byla konkrétní. Co se mě týče, mám to nějak takhle. ↓

Tady mi to přišlo moc:

"Ze zubaře nemám strach. Vůbec. To, že před návštěvou zubaře tři noci nespím, rozhodně nepřipisuji fóbii ze zubaře. Jako slabost nevnímám ani to, že mě k zubaři musí vozit Daniela a do auta mě musí násilím nakládat Bertík. Když už mě naloží, Daniela neříká: Připoutej ji, Bertíku, ale Spoutej ji, Berťo, a rychle zabouchni dveře, ať nám nevyskočí.‘"

Tady taky:

"Skutečný odběr (krve, pozn.) proběhl v pohodě. Bylo to nejspíš tím, že na mě ležely čtyři sestřičky, doktor mi seděl na hlavě a primář mě držel za ruku a pořád dokola opakoval, že jsem vážně statečná dvoumetrová holčička."

A tohle se mi naopak líbilo:

"Daniela si koupila vlhčené ubrousky na kůži. Používá je na obličej. Poslední dobou se blbě leskne a voní po citrónech. Když jsem se podívala na obal, zjistila jsem, že jsou opravdu na kůži - ale na sedačky."

Nebo toto:

O muži, který se na seznamce kasal, že pracuje na vysoké škole: "Během této romantické schůzky z něho vypadlo, že pracuje na vysoké škole v copy centru. Rozvedl celkem slušný monolog o tom, že mu pořád dochází papír a kvůli tomu se mu tam hodně často tvoří fronty." 

Zkrátka a dobře - občas jsem se zasmála (a podotýkám, že někdy i nahlas), ale byly chvíle, kdy jsem se nebavila vůbec. Takže... když jsem si zpětně procházela komentáře na databázi knih, chápala jsem jak nadšené reakce, tak i to, proč se někteří takzvaně "za břicho nepopadali".

Možná se s autorkou ztotožníte

Karolina je nicméně upřímná a s lehkostí popisuje své zápasy nejen se zvířaty, ale také s nedostatkem tělesné kondice, neexistencí partnera a se svou výškou 187 centimetrů. Čili, pokud to máte podobně, tak se v textech možná najdete a zpříjemníte si den už jenom pocitem sounáležitosti.

Blogersky laděné provedení

Když se na pultech objeví "blogerská" kniha, tak je většinou vidět, že si na ní dali v nakladatelství záležet. Vizuální provedení knížky Karoliny Mikšíkové není výjimkou - skvěle koresponduje s textem a na první pohled zaujme.  Ilustrace Barbory Balgové jsou hravé, vtipné, jednoduché... Navíc si grafici pohráli i s takovými detaily, jakými jsou třeba fialová ořízka nebo bytelná obálka.

Příjemně krátké kapitolky

A konečně - hledáte-li něco na čtení v autobuse, tohle je skvělá volba. Kapitolky / články jsou velmi krátké, ucelené a na podobné mini-chvilky jsou úplně ideální. Život, na který metr nestačí je zkrátka taková série jednohubek z rustikálního prostředí.

Na závěr...

... se nicméně musím k něčemu přiznat. Vypadá to, že v případě knížek tohoto typu mám jeden osobní problém - na mém seznamu oblíbených knih už nějaký ten pátek figuruje Kafe a cigárko Marie Doležalové. Kafe a cigárko mě před lety nadchlo. Pořád se k němu vracím. A pokaždé mě baví. Má to ale jeden vedlejší efekt - nemůžu si pomoct a všechny podobné publikace s ním srovnávám. A přesně to se stalo i teď. Asi víte, kam tím mířím - Kafe a cigárko je prostě nejlepší. To ale neznamená, že by tahle knížka nebyla fajn. Je sympatická, psaná odlehčeným stylem a místy pobaví. Takže, pokud jste o ní zatím neslyšeli a máte podobný styl rádi, nevidím důvod, proč by se vám Život, na který metr nestačí nemohl líbit.






Bibliografické údaje

Název: Život, na který metr nestačí
Autorky: Karolina Mikšíková
Ilustrace: Barbora Balgová
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2017
Počet stran: 192
ISBN: 978-80-249-3471-6

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: Vše, co jste chtěli vědět o módě

Bílek ve skořápce aneb život v akademické bublině

RECENZE: Umění vytvářet vzpomínky