Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Dneska si pro změnu dovolím být lehounce kritická. Jen trochu, ale přesto. :-) Tentokrát jsem se totiž rozhodla rýpnout si do tří knih, které mě zklamaly svým závěrem. Nechápejte mě špatně: závěrečná pointa můj celkový dojem z knížky většinou nijak výrazně neovlivňuje. Peckoidní vyústění příběhu považuju spíše za takovou třešinku na dortu. Když to tam je, jsem nadšená. Když ne, nevadí. Nicméně i tady se vynořily jisté výjimky a o těch to dneska bude. Čili – vítejte v dnešním protivném okénku. :-)


Divně uzavřené konce knížek


Než se k jednotlivým knížkám vyjádřím, musím upozornit na zcela minimální, leč možné spoilerování. Budu se sice snažit, abych neprozradila příliš, ale přesto musím nějak odůvodnit svá stanoviska. Vysvětlit, čím mě inkriminované závěry nepotěšily. To jen tak pro pořádek. :-)

A teď už pojďme na to!

Dívka ve vlaku 

Paula Hawkins

Dívka ve vlaku

Na prvním místě musím uvést thrillerový bestseller Dívka ve vlaku. Příběh o zvědavé Rachel, která den co den z okýnka vlaku sleduje, co se děje v jejím starém domě a v příbytku opodál... a pak spatří něco, co vidět neměla.

Nebudu tady sdělovat, co se událo v mezičase, a přejdu rovnou k věci. Takhle – ona mě vlastně ani tak nenaštvala samotná závěrečná pointa jako spíše to, co k jejímu odhalení vedlo. O Rachel totiž musíte vědět, že je nejen urputně zvědavá, ale také se v jednom kuse utápí v lihu. A protože ji alkoholismus provází už dlouho, trpí výraznými výpadky paměti. Na leccos si nevzpomíná... zkrátka a dobře typická nespolehlivá vypravěčka.

Jednoho krásného dne se jí ale zničehonic všechno vybaví. Prostě – čáry máry fuk... a je to. Čtenář se konečně dozví pravdu, protože se ožralé hrdince vrátily vzpomínky. :-/ A to mi prostě přišlo na prd.

Ta přede mnou 

J. P. Delaney

Ta přede mnou

Druhá knížka, kterou v mých očích lehce degradoval závěr, také spadá do thrillerového žánru. Dokonce pochází z pera mého oblíbeného thrillerového autora (prakticky jediného, kterého v tomto žánru beru na milost). 

A řeč je o Té přede mnou

Obecně to vlastně bylo super čtení. Jednak se příběh točil kolem zajímavé myšlenky, tj. „dokonale navrženého domu“ s minimalistickým interiérem, který má svého nájemníka dostat na lepší životní level. Ozvláštňujícím doplňkem textu byly také série záludných otázek, na které byla obyvatelka domu nucena pravidelně odpovídat. Tyhle dotazy čtenáře nutí v duchu hledat odpovědi (nebo mu dovolují pocítit úlevu, že na ně odpovídat nemusí). 

Přiznávám, že mě to celé bavilo, fakt že jo. Byla to skvěle rozehraná thrillerová partie. Jen škoda toho nanicovatého závěru. Člověk čeká, co z toho vyleze, a ono to nakonec skončí v duchu detektivního klišé vrahem je zahradník. :-/ 

Geniální přítelkyně 

Elena Ferrante

Geniální přítelkyně

Věřím, že tenhle bod mnohé nepotěší. Ano, čtete dobře. Nebyla jsem spokojená se závěrem slavné neapolské tetralogie. Dokonce mě zklamal úplně nejvíc. A i když mě cesty Eleny a Lily svým způsobem nadchly a nemohu knížkám upřít jejich unikátní atmosféru, finále jsem čekala... no... méně vyhýbavé, řekněme.

Podívejme se na to tedy od začátku.

V úvodu první knížky se dozvíte, že Lila zmizela, což je zároveň hlavním důvodem, proč o své staré kamarádce začne Elena sepisovat příběh. Pěkně ab ovo, počínaje v dětských letech. Čtenáře pochopitelně zajímá, co že se to na konci přihodí. Takže se postupně pročítá všemi čtyřmi díly. A třebaže si užívá jednotlivé epizody a nechává se ovívat starým neapolským ovzduším, chce se dozvědět, kam to všechno směřuje. Ve čtvrté knize Příběh ztracené holčičky pak jeho napětí vrcholí, protože se navíc ztratí další důležitá postava. To se prostě musí nějak propojit, říká si. 

Jenže když se stránky přiblíží k očekávanému finále, zjišťujete, že vás autorka napínala zbůhdarma. Elena Ferrante sice vymyslela literárně působivou tečku, krásně metaforickou a poetickou. Jenže co se stalo se „ztracenou holčičkou“ a vůbec s Lilou – o tom se dozvíte všehovšudy kulové. Jen je jasné, že je naživu, což... jste koneckonců věděli už od úplného začátku...

...

Tak. Konečně jsem to ze sebe dostala. :-D

A co VY? Které knížky v závěru zklamaly vás? Svěřte se do komentářů, ráda si o tom přečtu. :-)

Komentáře

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Tereza Ramba: DobroDruhům

Knihy, které vás přenesou do Japonska