KNIHA vs. FILM: Nechápu, jak to dokáže

Kdysi jsem zhlédla film Nechápu, jak to dokáže (v originále I don't know how she does it) se Sarah Jessicou Parker v hlavní roli. Taková celkem neškodná komedie, ale z hlediska myšlenky a zpracování v podstatě podprůměrná (na ČSFD to má 45 %, jen tak pro zajímavost). Jenže... já jsem si nedávno přečetla knižní předlohu tohoto snímku a nestačila jsem se divit, co všechno vlastně ve filmu dokázali tvůrci pozměnit / zmršit. A o tom tedy budiž dnešní článek. :-)


Nechápu, jak to dokáže: kniha vs. film


Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem jedna z těch, kdož všeobecně tvrdí, že „kniha je vždycky lepší než film“. Spíše razím názor, že na každém z těch formátů něco je, každý z nich umožňuje tvůrcům s příběhem pracovat po svém. Teď se nicméně vraťme se ke snímku Nechápu, jak to dokáže, který podle se ale podle mě zrovna nepovedl. On tu původní předlohu totiž očesal až moc. Tolik, že z ní nakonec zbylo jen velmi kostnaté (a zároveň plytké) torzo.

Předem varuji: následující řádky jsou prospoilerované skrz naskrz, takže pokud máte náhodou v plánu si knihu přečíst (či se chystáte mrknout na film), možná se nechte spíše překvapit a článek odložte. :-D

O čem to je?

Upřímně řečeno, ani kniha se nezdá být v rámci databází až tak ceněnou. To ale neznamená, že bych ji kvůli tomu já osobně házela do koše. Napsána je čtivě a hezky, navíc je to docela příjemná terapie pro mamky s malými dětmi. Jak pro ty pracující, tak pro ty, které zůstávají s ratolestmi doma na rodičovské. Samotný děj by se dal ve stručnosti vyjádřit takto: Kate Reddyová se snaží skloubit kariéru s rodinným životem, jenže se jí to čím dál více vymyká z rukou...

Kniha byla napsána v roce 2002, takže tvůrci pro účely filmu poposunuli technologickou vyspělost světa o deset let kupředu (a tedy do roku 2011, kdy probíhalo natáčení). To mi ale vůbec nepřekáželo... na rozdíl tedy od následujících bodů. :-/ 

No... pojďme na ně.

    1. Padesátiletá třicátnice Sarah Jessica Parker

Prvním přešlapem filmové adaptace je podle mě výběr herečky pro hlavní roli. Románová Kate má dvě děti, přičemž mladšímu Benovi jsou teprve dva. Jí samotné má být třicet pět. Taková normální mamka, která poprvé rodila před třicítkou. A teď si v té pozici představte Sarah Jessicu Parker... Jistě. Herečky dneska vypadají velice mladě a některé z nich mohou (při správném nalíčení) skutečně působit jako třicítky, ačkoli jim v reálu táhne na padesát. Ne tak Jessica Parker. Ta totiž na svůj věk skutečně vypadá, takže v jejím podání se příběh pozvolna mění na Nechápu, jak to babička dokáže...

    2. Kate je dokonalá, dokonalá, dokonalá!

Má další výtka se pak také váže k hlavní postavě, tentokrát k jejímu pojetí. Filmová Kate je hned od začátku popisována jako nadpozemsky dokonalá. Je špičkou ve své práci, pro rodinu by se rozkrájela, svého muže nade vše miluje, podporuje ho, rozumně s ním komunikuje, pomáhá kamarádkám, když potřebují. Ke všem kolem je milá, férová, je vstřícná, je chápavá, snaživá... Jen to všechno dohromady dostatečně nestíhá. A v knize? V knize také nestíhá, to je fakt. Ale mimo to má Kate spoustu dalších much. A v tom je zásadní rozdíl: v románu jsou Katiny rezervy přiznávány. Mnohem důrazněji. A to z ní dělá bytost z masa a kostí.

Pro příklad: ve filmu Kate tvrdí, že „není jednou z těch žen, které nechtějí spát se svým manželem“, akorát je tak unavená, že stejně nakonec usne. Knižní Kate naopak několikrát přímo doznává, že se jí do sexu nechce, takže raději spánek předstírá. Kate z předlohy bývá na manžela Richarda často podrážděná, má tendence vyšilovat, odsouvá ho na druhou kolej. Kdežto dokonalá filmová Kate se ve vztahu obecně fakt hodně snaží. Je stále usměvavá, jedná racionálně, v případě neshod používá logické argumenty, najde si i čas podívat se s mužem na televizi (navzdory naprostému časovému deficitu). A proto...

    3. Manželská krize vs. manželská krize

... a proto (↑) ve filmu divák tak trochu nechápe manželskou „krizi“, ke které v příběhu dochází. Film ukazuje Kate jako ženu, která se na všech frontách snaží udělat maximum. Jako ženu, která prostě jen potřebuje dva měsíce intenzivněji pracovat na výjimečně důležitém projektu. Takže když je pak Richard uražený, tak tomu jeho trucování vlastně moc nerozumíte. V knížce ale ano, protože tam hlavní hrdinka tak bezchybná není (viz výše), a navíc nejde jen o ten jeden náročnější projekt, ale o obecný problém, který se nelepší. V původní verzi mimochodem Katina rozpolcenost vyústí do bodu, kdy ji manžel dokonce opouští a čtenář se tomu ani moc nediví.

    4. Přetavené pojetí humoru

Dalším bodem je pak pojetí humoru. Zatímco v textu je zábavná složka založena na přiměřené nadsázce a decentní ironii, ve filmu se pokusili o nápadnější „haha“ vtípky. To ovšem z příběhu udělalo totální frašku. Je tam třeba scéna, kdy jistý Chris Bunts (firemní vyčůránek) komentuje rovnost pohlaví stylem: „Ženy si nemusí každý den leštit boty jako muži, takže mají oproti nám výhodu. A v tom je dvojí metr. Katina kamarádka Allison zase kritizuje opačné pohlaví takto: Než naučíte muže měnit toaleťák, projekt je v háji. Nevím, no... glosy autorky předlohy mi prostě připadaly mnohem trefnější než tohle.

    5. Jack Abelhammer, Paula, Momo...

A konečně – některým postavám byla ve filmu přisouzena trochu jiná role, než v knížce. Například Jack Abelhammer. Muž, který v knižní předloze hlavní postavu vyloženě přitahuje a celkem okatě spolu flirtují, ve filmu působí jen jako seriózní klient, jehož milostné vyznání Kate skoro až šokuje. Románová Momo není Katinou asistentkou úplně od začátku (a navíc je celkem důležité, že pochází ze Srí Lanky), chůva Paula je původně také poněkud plastičtější postavou. Podobným posunům na jednu stranu rozumím, ostatně – do filmu o devadesáti minutách se čtyřsetstránková knížka prostě nemůže vejít. Ale stejně mi přijde, že tyhle drobnosti výslednou filmovou adaptaci jen ještě více zploštěly. 

Každopádně...

V obou verzích Kate dojde k rozhodnutí, že chce být s dětmi častěji doma, protože jsou malé jenom chvilku a ona nechce kvůli práci nadále přicházet o krásné okamžiky jejich dětství. Respektive... ve filmu odmítne jednu služební cestu s příslibem, že si bude moct do budoucna pracovní dobu lépe přizpůsobovat. V knížce ze zaměstnání odchází úplně. Ale to je jedno. Tak či tak, text to všechno podle mě vyjadřuje daleko, daleko, daleko lépe.

Komentáře

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“