„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“

Jestli chcete naštvat knihomola, řekněte mu: „Taky bych chtěl/a mít tolik času na čtení jako ty.“ Stačí tohle. Fakt že jo. :-D Je to věta, která spoustu jedinců čtenářského ražení zaručeně vytočí. Ne každý si je vědom síly této formulace, takže ji bohužel slýcháme, aniž by nám někdo chtěl úmyslně zvyšovat krevní tlak. Dneska bych se ale chtěla pokusit vysvětlit, proč se podobnými průpovídkami nenechávat rozhodit a jak se na ně dívat.


Čas na čtení


Upřímně – ono je zvláštní, že zrovna čtení knížek v lidech vyvolává nutkání podobné věci pronášet. Nevím jak vy, ale já jsem třeba nikdy neslyšela: „chtěla bych mít tolik času na běhání jako ty“ nebo "taky bych chtěla mít tolik času na seriály". Zato v souvislosti z knížkami... je to skoro až klišé.

Nejprve ale – proč nám ta zatracená věta tolik vadí?

Je to vlastně jednoduché. Když někdo pronese přání „mít tolik času na čtení jako my“, slyšíme pod tím: 

„Taky bych četl, ale na rozdíl od tebe jsem fakt busy.“
„Koukám, že nemáš do čeho píchnout... když máš čas po večerech civět na text.“
„Závidím, že se můžeš celé dny flákat.“

A to nás štve, protože nás to staví do pozice znuděných lidí, kteří čtou, protože mají super pohodlný život, nepracují, celé dny se nudí... a to není zrovna lichotivé. Zvláště, když to ve většině případů fakt není pravda.

Paradoxem totiž je...

... že času na čtení máme všichni plus mínus stejně. Jen se to ve skutečnosti jmenuje volný čas a využíváme si ho každý po svém. Ano. Existují výjimky, kdy si člověk doopravdy nemůže v klidu otevřít román a dopřát si nerušenou chvíli ve fiktivním příběhu. Jsou taková období. Za normálních okolností je to ale výhradně otázka priorit.

Já si třeba obyčejně čítávám hodinku před spaním. Někdo tou dobou zapíná seriál, někdo kouká na Instagram... a já si užiju svých příjemných padesát stránek. Občas vytáhnu knížku, když někde čekám. Třeba na úřadě nebo v jiné otravné frontě. (Mimochodem – spoousta lidí v podobných situacích raději volí scrollování na sítích. To jen tak na okraj.)

A teď otázka: mám proto více času na čtení než průměrný člověk...? Nemyslím si. Jen tak vypadám.

Přesto není nutné si brát podobné výroky příliš osobně.

Myslím si, že člověk, který nás nedopatřením „obviní“ z přemíry času, ve skutečnosti mluví především o sobě. Mnoho lidí by rádo četlo více. Není divu – čtení se u nás stále ještě vnímá jako všeobecně prospěšná aktivita. Jako něco, co by se občas dělat mělo (podobně jako třeba sport). Jenže ne každý zvládá své intelektuální úmysly realizovat. A když pak vyjde najevo, že my s tím problém evidentně nemáme, je třeba se nějak obhájit. „Čím to, že ona zvládá tolik číst a já ne...? Přece nejsem taková lemra. Eeeeee... už to mám. Určitě na to má mnohem více času! V tom to je!

...

Takže!

Příště, až na nás někdo tu děsivou větu namíří, přeložme si ji takto:

Taky bych chtěl více číst, ale pořád mi to nějak nejde.

... a berme to jako kompliment. :-D 

Komentáře

  1. Díky za článek i za ten "překlad". V mnoha situacích mne vytáčelo, když mi někdo předhazoval, že nemá tolik času, co já a je fajn si uvědomit, že to nejsem já líná, jen ten druhý má jiné priority.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to mám radost, že byl článek užitečný! :-)

      Vymazat
  2. Ďakujem za skvelý článok. Som na tom rovnako. Čítam, kdekoľvek sa dá a všade so nosím knihu/čítačku so sebou. A áno, večer radšej čítam ako pozerám telku, v čakárni u lekára vždy vyberiem knihu namiesto mobilu... Takže vlastne mám na čítanie veeeľa času ☺️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! :-)

      A přesně tak, když člověka něco fakt baví, tak tomu dá přednost před televizí a tak podobně. :-D

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Tereza Ramba: DobroDruhům

Knihy, které vás přenesou do Japonska