Smrtelně dobrá dystopie: Smrtka, Nimbus, Zvon

Série Smrtka (2016), Nimbus (2018), Zvon (2021) je oblíbená nejen mezi lidmi, kteří milují dystopie a sci-fi, ale i mezi těmi, kdož podobné žánry nečtou. Konkrétně mě tedy nadchla velmi. :-) Svět vykreslený Nealem Shustermanem je obrovsky originální, chytrý a promyšlený. A prý se snad chystá i filmová adaptace, což je super. TOHLE si ji totiž fakt zaslouží.

V jakém světě se příběh odehrává?

Příběh je situován do idealizované budoucnosti, kdy je veškerým chodem světa pověřen dokonalý počítač jménem Nimbus. Nimbus je takový elektronický super Bůh –⁠ řídí svět tak, aby byli všichni lidé spokojení. Pracovat je možné, ale v podstatě nepovinné. Fyzická bolest je automaticky tišena takzvanými "nanity". Když jedinec zestárne, může si svou tělesnou schránku nechat omladit a přirozená smrt prakticky neexistuje. 

O tu se proto stará Cech smrtek –⁠ instituce oddělená od Nimba, která má za úkol lidstvo redukovat. Důležitým faktem je, že smrtkami se stávají lidé. Ti, které pro tuto činnost vyberou služebně starší smrtky a kteří úspěšně projdou výcvikem.

Není to až tak kruté, jako to zní.

Abych byla upřímná, zpočátku jsem se knížce Smrtka kvůli jejímu názvu vyhýbala. Nerada čtu o násilí a vůbec –⁠ krvelačná a depresivní témata se snažím obcházet. V tomto případě jsem ale nakonec podlehla a ke svému překvapení na mě první díl ze série až tak pochmurně nepůsobil. Ve zbylých dvou už sice celková atmosféra značně zhoustne, přesto si ale myslím, že autor ani zdaleka nevyužívá možnost nimrat se popisech krutostí (což by se teoreticky mohlo nabízet).

Pokud byste se ale rozhodli zůstat pouze u červené knížky Smrtka, myslím, že zdeptaní nebudete. Z následujících důvodů:

• Za prvé musím zdůraznit, že svět upravený Nimbem je veskrze pozitivní. A smrtky? Ty svou práci v zásadě provádějí nerady. (Tedy, alespoň máte ten pocit, dokud se naplno nerozjede boj dobra se zlem.)

• Na rozdíl třeba od knihy Kostičas (to byla na můj vkus příšerná krvárna) v této trilogii není smrt a násilí zobrazováno až tak naturalisticky. Smrtky "kosí" pokud možno bezbolestně (pokud to jsou ty správné smrtky a své řemeslo zvládají). Navíc tu jsou ony nanity výrazně tlumící bolest, takže hrdinové tolik netrpí. Alespoň dokud... Dokud.

• Valná většina "pokosených" lidí navíc nepatří mezi postavy, ke kterým jste si stihli udělat vztah. Prostě jen víte, že některá ze smrtek koná svou práci, přičemž jejich oběti znáte sotva chvilku. 

Úvahy o člověčenství

Zajímavou součástí trilogie (zejména tedy ve druhém díle) je také to, že autor skrze Nimba rozebírá obecnou lidskou povahu. Počítač tady funguje jako nezaujatý pozorovatel lidstva, který se pro něj snaží vytvořit ideální svět, ale naráží u toho na spoustou psychologických podivností, místy až absurdit. Kromě toho příběh nechává čtenáře přemýšlet o smrti / potenciální nesmrtelnosti / smyslu života. A to poměrně neobvyklým způsobem, nutno říct.

Dobře vymyšlené postavy

Také nemohu opomenout fakt, že jak postavy, tak vztahy mezi nimi jsou zpracovány naprosto dokonale. Pár z nich mi dokonce přirostlo k srdci. Citra, smrtka Faraday, smrtka Curieová. No... jsou prostě skvělí. :-) 

(Na vysvětlenou: když nová smrtka projde výcvikem a je přijata do Cechu smrtek, přijme nové jméno –⁠ většinou po významných osobnostech z takzvaného věku smrtelnosti. Proto ta povědomá příjmení.)

Příjemné napětí

Nuž... a samotný příběh je vystavěn prostě skvěle. Je napínavý, má adekvátní množství zvratů. Také se mi líbí, že nejen trilogie ve svém celku, ale i jednotlivé díly jsou hezky zaklenuté. Každý z nich tvoří samostatnou epizodu (i když je nutné začít od jedničky). A vyústění? Taky dobré. Tohle fakt nečekáte. Zaznamenala jsem sice, že někteří čtenáři by byli rádi za poněkud jiný "happy-end". Nějaký "pohádkovější". Ale nevím. Já jsem spokojená. :-)

Takže...

... máte-li chuť tedy odskočit si na moment mimo realitu a nechat se vtáhnout, tuhle sérii musím doporučit. Je to úžasných třináct set stránek. :-)