Emmi Itäranta: Strážkyně pramene

Knížka Strážkyně pramene finské autorky Emmi Itäranty pro mě byla velice příjemným překvapením. Vybrala jsem si ji kvůli tématu, protože čaj v příbězích –⁠ to je něco pro mě. :-) Sice jsem byla zprvu lehce rozpačitá z označení "finská poetická dystopie"... nějak mi přišlo, že sousloví poetická dystopie je prostě oxymóron. Nakonec ale musím uznat, že to vůbec nebylo špatné. Naopak –⁠ koktejl, který autorka z těchto dvou literárních ingrediencí dokázala namíchat, jsem si s radostí vychutnala. Do dna. ♡

Děj knížky...

... je situován do ponuré budoucnosti postižené globálním oteplováním. Ledovce roztály, přirozený sníh již neexistuje, všude horko, absence přirozené vláhy. Sladká voda se stala nedostatkovým zbožím. Svět se proto ocitnul v osidlech vojenské diktatury a lidé jsou odkázáni na příděly vody uměle odsolované. Není divu, že se hlavní hrdinka Noria jakožto čajová mistrně dostává do svízelné situace. I s rodinným tajemstvím, které by měla chránit...

Rustikální dystopický svět

Zajímavostí světa, který autorka vystavěla, je jeho návrat ke kořenům. Tím se podstatně liší od většiny dystopických knih –⁠ v tomto žánru se obvykle díváte na svět přetechnizovaný, plný lákavých vynálezů, robotů a umělých inteligencí. Emmi Itäranta své hrdiny ale naopak vrací k síle přírody, nechává je bažit po zcela "obyčejných" věcech, jakými je přírodní zeleň, sníh nebo právě čistá pramenitá voda.

Čajová linka

Mé čajové já navíc plesalo nad tím, do jaké míry byl text prolíván tradičním čajovým uměním. Chvíle v čajové chýši během obřadů, vaření čaje, hrníčky, lístky –⁠ to všechno byly literární momenty, díky nimž jsem si knížku nesmírně užívala. Někteří (na databázích) Strážkyni pramene tenhle aspekt vytýkají. A já je i chápu –⁠ jedná se o pasáže zpomalující děj. A pokud čaj vyloženě nemilujete a stačí vám Lipton z pytlíku, mohli byste se u nich nudit. Za sebe ale říkám: nádhera.

"Třetí čaj měl stříbřitý nádech a jeho lístky byly stočené do tvaru kapek. Výběr rozhodla vůně. Vůně třetího čaje proudila. Jinak to popsat nedokážu. Byla to vůně čerstvě nasbíraných lístků, ale také vůně vlhké země a větru vanoucího skrze čajové keříky." (str. 95)

Jemný styl psaní

Jak již bylo řečeno v úvodu, styl psaní Emmi Itäranty je poetický, což v knihách tohoto žánru to není úplně běžné. Citlivý a snový styl na první pohled s dystopickým žánrem poměrně kontrastuje. Mnozí by možná tvrdili, že se k němu nehodí. Ale já jsem došla k názoru, že konkrétně tomuto příběhu poetičnost dodává spíše netradiční šmrnc, než že by jej činila divným. :-)

Moc hezká obálka

A na závěr bych ráda pochválila obálku. Fakt se mi líbí její nápad –⁠ ta struktura suchem vyprahlé půdy v pozadí, která ničí obraz pohledné mladé slečny. Většinou fotky na přebalech knih nepreferuju, ale tohle se povedlo. :-)

Takže... mně se to zkrátka líbilo. 

A myslím, že pro milovníky čajů, kteří by rádi nějakou tematickou literaturu, je to moc fajn volba. :-)

Bibliografické údaje

Název: Strážkyně pramene / Teemestarin kirja

Autorka: Itäranta, Emmi

Překlad: Michal Švec

Nakladatelství: Plus

Rok vydání: 2014

Počet stran: 288

ISBN: 978-80-259-0258-5