Eowyn Ivey: Dcera sněhu

Magická, zasněžená, rustikální. Taková je Dcera sněhu aljašské autorky Eowy Ivey. Přiznávám, že tahle knížka se mi na poličce povalovala už od léta. Nikoli proto, že by se mi do ní nechtělo, jen jsem čekala na správnou příležitost. Měla jsem takové tušení, že ostré červencové paprsky by s tímhle ledovým dílkem moc neladily. A taky že ne. :-D Tohle je totiž ideální čtení na zimu a bylo dobře, že jsem po něm sáhla až teď. :-)


Dcera sněhu

O čem Dcera sněhu je?

Myšlenka textu vychází z pohádky o Sněhurce. Nikoli však té, která je dnes všeobecně rozšířená. Tenhle příběh odkazuje k ruskému lidovému folklóru. Postava Sněgurušky má ve východní Evropě unikátní původ: byla vytvořena ze sněhu a následně ožila. Takže sněhová slečna. Žádní trpaslíci. :-)

Dcera sněhu začíná tím, že se zralý manželský pár přestěhuje na Aljašku. Není to zrovna pohostinná krajina a přežít v ní je více než náročné. Ještě náročnější je však pro Mabel a Jacka něco jiného - vyrovnat se s dávnou ztrátou novorozeného děťátka.

Manželé se snaží uniknout minulosti, ve svém srubu na Aljašce hledají klid. Jenže pak se stane něco zvláštního. Během jedné zasněžené noci si vymodelují ze sněhu holčičku. Ta sice do rána zmizí... ale bezprostředně poté se v blízkosti Mabel a Jacka se začíná tu a tam objevovat jakási malá slečna. Všechno nasvědčuje tomu, že se stal jakýsi sněhový zázrak. Jako by se manželům splnil životní sen. Je to ale skutečně tak? Co je ta dívka vlastně zač...? 

Magický realismus

Jednou z hlavních charakteristik téhle knížky je tedy určitá zasněnost. Pohádka se tu prolíná s realitou, příběh vás nechává věřit v zázraky, snít a vlát ve větru iracionality. A přestože autorka čtenáře konfrontuje i s rozumným vysvětlením určitých jevů, stejně ho nakonec nechá balancovat na hraně mezi realitou a únikem z ní

Téma: vysněné dítě

Ústředním bodem Dcery sněhu je pak zajisté nenaplněné mateřství. Toto téma se sice v literatuře řeší poměrně často, přesto si však myslím, že příběh Mabel a Jacka se v mnohém liší. Není to tak, že by hrdinka toužila po dítěti, dlouze si procházela krizí a v závěru došla ke smíření (případně k překvapivému početí). Její neštěstí je naopak "vyléčeno" velice brzy, konkrétně spolu s příchodem sněhové holčičky. Tato dívka navíc není tak docela její dcerou, což téma bezdětnosti staví do úplně odlišné perspektivy.

Zasněžená atmosféra

A než skončím, ráda bych vypíchla atmosféru románu. Ta je totiž nádherně zimní. Necháváte se unášet vizí sněhu, ledu, v myšlenkách se touláte po severských končinách... Je to přesně ten typ knížky, se kterou se chcete zachumlat do huňaté deky a po očku sledovat, jak za oknem padají vločky.

UPOZORNĚNÍ NA ZÁVĚR: 

Bacha - tato kniha není vhodná pro vegetariány a vegany. :-) Živočišnost severské krajiny nutí postavy nejen farmařit, ale také chodit na lov. A protože se autorka nezdráhá využívat naturalistických popisů, citlivějším jedincům by se z toho mohl zvedat žaludek...

Ale jinak je to moc milé čtení. :-)


Dcera sněhu

Dcera sněhu

březová kůra

Dcera sněhu


Bibliografické údaje

Název: Dcera stěnu / The Snow Child
Autor: Eowyn Iveyová
Překlad: Jana Middleton
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2021
Počet stran: 392
ISBN: 978-80-7546-337-1

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“