RECENZE: Kočka na cestách

Už při pohledu na obálku titulu Kočka na cestách člověka napadne, že jádrem příběhu bude nejspíše přátelství mezi člověkem a kočkou. Taktéž je poměrně zřejmé, že se jedná o japonskou literaturu - to popravdě přilákalo mě. :-) Japonské prostředí mám v poslední době v oblibě. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu objevila, protože se jedná o milé, místy vtipné a v závěru dojemné čtení.



Dějový nástin

Hlavními hrdiny knížky jsou Satoru Mijawaki (laskavý třicátník / kočkomil) a jeho kocour Nana. Příběh začíná jejich seznámením (z perspektivy kocoura, nutno poznamenat) a pokračuje v bodě, kdy se z nějakého důvodu Satoru o kočičího parťáka nemůže dále starat, a tak se mu snaží najít nový domov. O pomoc žádá své staré přátele. Důvěrné přátele. A co je podstatné - během jednotlivých návštěv nahlížíte nejen do životů těchto lidí, ale také postupně pronikáte do Satoruvých klíčových životních období.

Střídavý úhel pohledu

Za zmínku stojí, že během vyprávění dochází ke střídání perspektiv. Kromě přítomného okamžiku nás autorka přenáší do minulosti, kde se povětšinou pohybujeme v myšlenkách některého ze Saturových kamarádů. Notně osvěžující perspektivou je pak právě zvířecí pohled kocoura Nany - úsměvný, vtipný a odlehčený.

Nana je každopádně kocour s osobností. 

Zpočátku mi trochu připomínal Garfielda; hlavně svou racionalitou a intelektem. Oproti Garfieldovi je ale Nana přece jenom méně zlomyslný. A když se to tak vezme - on vlastně není zlomyslný vůbec. Jen si prostě jde za svým a občas k tomu zvolí zdánlivě nečestné prostředky. Stejně je to ale sympaťák. Bavily mě jeho přemoudřelé kočičí komentáře, kritické připomínky. Musím říct, že do vyprávění vnáší osobité kouzlo a hlavně - vtip. :-)

"Kdo vlastně poprvé přišel na nápad vyrobit železné monstrum, které bude plavat po vodě? Určitě nebyl normální. Těžké věci přece neplavou, to dá rozum. (...) Lidé jsou přece jen zvláštní plémě." (str. 157, Nana reflektuje o lodích)

Témata: kamarádství, vztahy s rodiči

Kromě kamarádství s kočkami se v knížce dále objevuje téma blízkých vztahů obecně. Autorka jednotlivými "epizodami" podtrhává, jak moc je pro člověka důležité budovat pevná, hluboká přátelství. No a pak tu jsou rodinné vazby. V tomto směru Hiro Arikawa klade zdravé vztahy dětí s rodiči vedle těch nezdravých, a posléze je uvádí do zajímavých kontextů. (Více bych nerada prozrazovala, ať neřeknu příliš.)

Skvělý způsob, jak do knížky implikovat kočku.

A teď to nejdůležitější: podle mě je Kočka na cestách perfektním příkladem "kočičí literatury". Totiž - máte-li rádi kočky a lidé to o vás vědí, tak vás možná zásobují literaturou o fikaných zvířecích mazlíčcích... Jenže vy bohužel zjišťujete, že - ač jsou vám kočičí stvoření drahá - číst o nich vás nebaví. Jinými slovy, není jednoduché napsat knihu s kočkou v hlavní roli, aniž by výsledek hraničil s kýčem. Tak, aby byl zábavný. Tady se to ale myslím podařilo. :-)

Příjemné, dojemné, kočičí

Pokud byste tedy měli chuť na kočičí čtení, Kočka na cestách je ideální volbou. Jen ještě upozorňuji na smutný závěr knížky - ten je totiž dojemný, sentimentální a není vyloučeno, že si u něj trochu posmutníte...







Bibliografické údaje

Název: Kočka na cestách / 旅猫リポート
Autorka: Hiro Arikawa
Překlad: Anna Cima
Obálka: Kateřina Bažantová
Nakladatelství: Kontrast
Rok vydání: 2020
Počet stran: 248
ISBN: 978-80-7642-033-5

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven