Džuniči Saga: Sláma i hedvábí
Když jsem poprvé vzala do ruky výtisk knihy Sláma i hedvábí, byl to nádherný zážitek. Je to opravdu výsostně provedené kniho-dílo, hotové bibliofilské pošušňáníčko (omlouvám se za to slovo, ale nemohla jsem si pomoct). Po obsahové stránce se také jedná o unikát. Publikace vypovídá mnohé o životě v Japonsku na počátku dvacátého století, přičemž nejde o fikci, nýbrž o původní vzpomínky svědků doby.
O co jde?
Sláma i Hedvábí je tedy jakýmsi souborem vzpomínek na "staré" Japonsko. Pamětníci (pocházející z města Cučiura) podávají svědectví o nejrůznějších vrstvách společnosti - od chudých vesničanů až po bohaté obchodníky. Najdete tu příběh bednáře, truhláře, rýžaře i kata... v knize se taktéž objevuje povídání o školách, o Jakuze (= tradiční japonská zločinecká organizace) nebo o tehdejších nevěstincích. Dohromady tyto vzpomínky vytvářejí zajímavý dobový portrét. Autentický. A svým způsobem vlastně docela drsný.
Fakta o knížce
Publikaci původně sestavil lékař Džuniči Saga, který vedl rozhovory s nejstaršími obyvateli města Cučiura, nahrával je a následně z magnetofonových záznamů jejich vzpomínky přepisoval. Zajímavostí je, že autor v textu zachoval styl vyjadřování pamětníků. Někteří totiž hovořili zdvořilou standardní japonštinou, jiní místním dialektem a sem tam se dokonce ve vyprávěních objevila slova dnes již zapomenutá. (Tento jazykový aspekt pochopitelně nebylo možné do češtiny přeložit, proto si překladatelka Vlasta Winkelhöferová vypomohla alespoň střídáním spisovné češtiny s hovorovou.)
Poprvé titul vyšel v roce 1981 pod názvem Cučiura, náš domov, o šest let později byl v Japonsku zvolen knihou roku. Český překlad nicméně vychází z japonského originálu z roku 1993 Portrét venkovského života.
Výpovědi jednotlivých lidí...
... jsou poměrně krátké (často na 3-8 stránek), takže si příběhy můžete pomalu dávkovat a nechat je na sebe působit. A výsledný celek vytváří opravdu zajímavou sociologickou mozaiku. Kromě toho, že proniknete do reality japonského života před sto lety, povídání lidí rovněž vypovídá cosi o národní mentalitě.
Příkladem by mohl být následující úryvek (str. 28):
"V poslední době i majitelka mého obchodu, nebo dokonce i její snacha začaly být oslovovány jako okusan, ale v minulosti se ve většině obchodnických rodin přivdané snaše říkalo okamisan, zatímco oslovení okusan či ještě uctivější okusama patřilo výhradně a jen paním domu, manželkám největších obchodníků, statkářů a jiných významných a zámožných mužů. A ty ženy skutečně žily v plné shodě s významem tohoto oslovení. Oku znamená "vnitřek domu" a ony se opravdu neustále zdržovaly jen uvnitř domu, kde panovalo i během dne příšeří a odkud vycházely jen výjimečně ven."
Manželky významných mužů tedy neopouštěly dům (a prý vlastně ani moc nemohly, neboť jejich přítomnost v ulicích by údajně působila rozruch). Člověka mimochodem napadá, jestli právě tohle nesouvisí s japonským přístupem k interiéru obecně. Co když právě odtud pochází ten jejich precizní přístup k bytovým dekoracím, čajovým rituálům nebo k rozvoji tradičního umění ikebana (aranžování květin)? Když nemůžete vytáhnout paty z domu, tak se prostě musíte zabývat zdokonalováním toho, co je uvnitř, ne? :-) (Toť jen má teorie, kulturoložka nejsem a možná je to všechno jinak. :-D)
Každopádně v knížce objevíte zajímavá fakta a neobvyklé pohledy na život.
Nádherné provedení
A nakonec - vždycky si vážím toho, když se investuje do knižního provedení. Proto cítím potřebu ještě jednou vyzdvihnout nakladatelství Kavka za jejich přístup. Sláma i hedvábí je fakt krásná knížka. Líbí se mi designově jednoduchá obálka s nóbl lesklými prvky, ilustrace v japonském stylu i voňavé papíry vyšší gramáže. Je to takový ten kousek, který si chcete zařadit do knihovny a nechat ho tam zářit.
Skvost pro milovníky japonské kultury
Komentáře
Okomentovat