Můj Svět knihy 2022

I letos jsem se (již tradičně) vypravila na Svět knihy užít si něco málo z jeho sobotního programu. A opět s Majďáki. :-) Nutno říct, že to bylo poměrně dobrodružné. Alespoň pro mě tedy. Noc předtím se mi bůhvíproč nedařilo souvisle spát, nefungovalo céčko (linka metra, která nás měla pohodlně dopravit na místo konání), musela jsem překlenout nepříjemné... ehm... žaludeční problémy, vedro jako blázen. Navíc - podmínky veletrhu byly tentokrát vzhledem k probíhající rekonstrukci dosti provizorní. Ale své účasti rozhodně nelituju, nakonec to totiž bylo moc fajn. I přes to všechno. :-)




Původně jsme s Majdou plánovaly navštívit vícero rozhovorů a diskuzí, třeba jsme se chystaly na Kateřinu Tučkovou nebo na přednášku s názvem Talent, nebo marketing. Nepovedlo se. Na veletrh jsme dorazily pozdě. Takže nezbylo než se vydat do prvního ze stanů plného vystavovatelů a knih. Tam se ovšem koncentrovalo nejen ohromné množství literatury a návštěvníků akce, ale taktéž horko a dusno. Procházely jsme kolem stánků nakladatelství, zaznamenaly autogramiádu holek z A Cup of Style (mimochodem - fakt jsem obdivovala, jak slečny zvládaly navzdory tomu šílenému parnu stále vypadat tak hezky a usměvavě). Mihla se kolem nás Alena Mornštajnová. Ani její příspěvek jsme nestihly, a tak nás potěšilo, že jsme ji viděly alespoň projít, když už nic. :-D




Vzduch venku nás nicméně zanedlouho vyhnal z vydýchaného prostoru ven. Popravdě jsem se ani moc nedivila, že opodál parkoval sanitní vůz. Z toho uvnitř by fakt nejeden omdlel. Kromě té sanitky ale venku naštěstí čekala také zeleň Stromovky a lákavý, chladivě vyhlížející stín.

Jeden rozhovor jsme ale přece jen stihly a díky němu to celé vlastně stálo za to. Interview s úžasně inspirativní francouzsko-marockou spisovatelkou Leilou Slimani.




Leila napsala několik knih (V lidožroutově zahradě, Něžná píseňSex a lži, Válka, válka, válka), získala prestižní francouzskou literární cenu Prix Goncourt. A mě naprosto oslnila svou osobností. Byla vtipná, krásně nad věcí, přesto bylo zřejmé, že si stojí za svým. Několikrát nás pobavila - třeba ve chvíli, kdy vysvětlovala, proč v minulosti odmítla post ministryně kultury (které jí bylo nabídnuto): "Politika, to není nic pro mě. Já si chci v klidu doma kouřit, pít pivo. Ne chodit na nějaké schůze a od rána do večera pracovat." :-D Jako poslední důvod pak dodala: "A navíc bych pak nemohla lhát." (Perfektní třešnička na dortu.) Inu, nemohla jsem si nezajít pro podpis. :-)




Po setkání s Leilou už se naštěstí trochu vylidnily některé stany, takže jsme si ještě jednou prošly svá oblíbená nakladatelství... a pak už byl čas pomalu zamířit domů. :-)

Je pravda, že se nám ta kniho-sobota tentokrát místy komplikovala, ale jsem ráda, že jsme ji nevynechaly. Je úžasné nechat na sebe působit zajímavé lidi, literární prostředí, vidět naživo některé autory, popřípadě s nimi mluvit. Pro nás byla letos vrcholem právě kudrnatá Leila, která minimálně mě přivedla k několika myšlenkám - hned druhý den jsem si je spěšně zapisovala v jedné z našich oblíbených pražských kaváren. :-) Tady (↓).




Nuž, pěkný den to byl. :-) 

Na závěr už snad jen poděkování Majďáki - za super společnost, humorné glosy a za veškerý fotografický materiál! :-)

Komentáře

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“