"Přečetla jsem JENOM..." aneb počty knih v bublině knihomolů
Odtud tedy zřejmě pramení onen pocit, že pět knih za měsíc je v podstatě trapas.
Srovnáváme se s bookoholiky na sociálních sítích. S lidmi ve své bublině. A když oni přečtou měsíčně patnáctku, nabydeme dojmu, že bychom se se svou "ubohou" pětkou raději vůbec neměli ukazovat v internetovém prostoru. Nebo využijeme druhou z možností a své "ponižující" číslo si předem obhájíme. "V prosinci jsme se stěhovali do nového bytu, museli jsme vymalovat, v práci byla uzávěrka, do toho cukroví... No víc než pět jsem tentokrát prostě nedala."
Tímto jednáním ale vlastně přilíváme olej do ohně a situace se tak nějak... zacyklí. Přiznám se, že když na podobné tvrzení narazím já, působí to na mě asi takto. Řeknu si: "Aha, takže pět knih je trapně málo." Pak mě napadne: "Mám vůbec morální právo psát knižní blog (!) s tím, co zvládám číst...?" Jo - a pokud mám za uplynulý měsíc na svém seznamu knížky "pouze" dvě (což se opravdu občas stane), tak se mé čtenářské sebevědomí vůbec sesune do nejbližšího kanálu.
Ale pak se proberu a uvědomím si, jaká je to vlastně blbost. Protože...
... mimo bublinu náruživých čtenářů se nachází realita, která hovoří jasně. Podle průzkumu Jiřího Trávníčka z roku 2018 přečtou Češi starší patnácti let v průměru třináct knih ročně. Otázka je, na základě jakého vzorku byl onen průzkum realizován, osobně bych totiž řekla, že ve skutečnosti bude tohle číslo ještě daleko menší. Nicméně, i když budeme důvěřovat závěrům literárního vědce - jeho výstup v zásadě potvrzuje, že pět knih za měsíc je stále silný nadprůměr. Pět knih za měsíc totiž znamená šedesát knih za rok. A to fakt vůbec není málo.
Výsledkem čtení navíc nemá být počet, ale zážitek. Příjemně strávený čas. Inspirace. Přínos. Posun vpřed. To, kolik knih člověk nakonec zvládne přelouskat, je vedle výše jmenovaných hodnot celkem podružné. A kromě toho je opravdu rozdíl, jestli jste se pustili do Egypťana Sinuheta nebo zda jste vzali do ruky komiksovou publikaci Slaďák.
A pak jsou tu samozřejmě možnosti časové...
S těmi je to, pravda, trochu složitější. Když totiž měsíčně přečtete hodně knih, budete nejspíše často slýchat věty typu: "Taky bych chtěl/a mít tolik času na čtení jako ty." Podobné výroky nás iritují, protože jejich autoři mají povětšinou obdobné časové možnostmi jako my, jen se místo večerního čtení knížky mrknou na pár dílů Jak jsem poznal vaši matku. Čtení totiž (ostatně jako všechno) není otázkou času, ale priorit.
Přesto jsou v životě situace, kdy je váš volný čas opravdu omezen je. Zkoušková období, rodičovská "dovolená", nahromadění pracovních povinností... a tak. To jsou zkrátka chvíle, kdy musí i největší knihomol přehodnotit své priority a je možné, že na ono přehodnocování více či méně doplatí právě čtení. Je zcela pochopitelné, když si maminka na mateřské ve svém vzácném volnu raději vyrazí s kámoškou na kafe nebo na jógu.
Člověk by se tedy neměl nechat příliš ovlivnit gigantickými čísly ostatních a brát ohled na svou individuální situaci. Soustředit se na sebe. Neomlouvejme se tedy za "pouhých pět knih", bez výčitek si jeďme vlastním tempem a trhání rekordů v poklidu nechme na:
- lidech, kteří mají doopravdy přemíru volného času
- lidech se sníženou potřebou spánku
- lidech, kteří ovládají rychločtení
- lidech, jejichž náplní práce je propagace knížek
- superlidech
Taky spojení, že jsem přečetla "jen" tolik a tolik knih používám, ale beru to spíš ze své pozice, než že bych to srovnávala s okolím. Když řeknu, že jsem přečetla "jen" čtyři knihy, tak je to pro mě relativně málo, protože normálně se za měsíc dostávám třeba na číslo deset, a tím pádem přečíst toho výrazně míň pro mě je "jen". Souhlasím ale s tím, že každý by si měl číst hlavně pro sebe a radost z četby a ne kvůli honění nějakých čísel. :)
OdpovědětVymazatAhoj Markét. :-) Já tomu vlastně rozumím. Že se tím "jenom" vlastně myslí: "málo v porovnání s tím, co přečtu normálně". :-) Akorát se kvůli tomu já sama prostě občas zacítím jako looser. :-D Zvláště, když to "jenom číslo" u sebe považuju za obstojný výkon. :-D Tak nějak. Každopádně díky za Tvůj komentář z pozice zkušené knihoblogerky! :-)
VymazatMoc pěkná úvaha. To fakt někdo píše, takové výkřiky? Asi bych na to reagoval trochu podrážděně, protože je z toho ta póza cítit na sto honů.
OdpovědětVymazatCo se týče bubliny, mám to jednoduché, žádnou takovou bublinu nemám, knižní blogy sleduju jenom ty nejlepší ;) a na nich se takové hlášky neobjevují.
(Nehledě na to, že toho stejně přečtu nejvíc já! :-D)
Obecně se tohle objevuje spíše na Instagramu nebo na YouTube, protože tam je více zvykem publikovat shrnující videa / posty (knihy přečtené v dubnu, v květnu... v roce 2021... a tak. :-))
VymazatJinak děkuju za milý komentář. :-) :-) :-)
Pěkný článek👏
OdpovědětVymazatDíky! :-)
VymazatPrůměr že je 13 knih za rok? Tak to čtu i za muže :) Každopádně i při té mateřské se to zatím nějak dá (ačkoliv malá je každý měsíc jiná, tak ťukťukťuk, ať to nezakřiknu), aktuálně jsem přesedlala na audioknihy (díky za ně!) a poslouchám knihy při procházkách s kočárkem :)
OdpovědětVymazatDíky za komentář. :-) Tak on ten průměr je vlastně taková zvláštní hodnota. Jsou prostě lidi, kteří přečtou před padesát ročně i víc... a pak je tu určitě četná skupina, která nečte vůbec. Mě by asi zajímal nějaký ten "medián". :-D
VymazatKaždopádně gratuluju k tomu, že zvládáte číst i s mimčem. A jo - audioknihy rozhodně zachraňují. :-) :-) :-)