RECENZE: Sběrná kniha (Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem)

Ke Sběrné knize jsem se dostala úplně náhodou, ale když už se tak stalo, okamžitě jsem dostala chuť si ji přečíst. Před časem mne totiž nadmíru zaujaly Manželské etudy Heleny Třeštíkové a dozvědět se něco málo ze zákulisí časosběrného natáčení mě prostě lákalo. Pravda je, že určité výroky v této knížce z roku 2017 již nejsou úplně aktuální. Třeba když Helena doufá, že její děti vydrží se svými partnery... Ale jinak si myslím, že jde o poměrně nadčasový rozhovor s přidanou hodnotou.




Nejprve velice stručně o Heleně Třeštíkové (pokud ji znáte, tak tento odstavec přeskočte :-))

Pavlem Kosatíkem zpovídaná Helena Třeštíková (*1949) je česká režisérka / dokumentaristka specializující se především na časosběrné snímky. Mezi její nejznámější projekty patří třeba film Katka, René nebo mé oblíbené Manželské etudy. Paní Třeštíková je žena, která svou prací vyloženě žije. K natáčení přistupuje nejen profesionálně, ale podle mého názoru i lidsky. Se svým mužem Michaelem (prozaikem, dokumentaristou, architektem a publicistou) má syna Tomáše (fotograf) a dceru Hanu, která kráčí v matčiných stopách a natočila například dokument Manželské etudy: Nová generace. Spisovatelka Radka Třeštíková, kterou možná také znáte, je pak režisérčinou někdejší snachou.

O knížce

Sběrná kniha je řešena formou rozhovoru; Helenu Třeštíkovou zpovídá spisovatel Pavel Kosatík. Témata, kolem nichž se hovor točí, vypovídají jednak o životě režisérky (díky čemuž z textu vyvstává i jakýsi obraz doby - před rokem 68, po něm, případně po roce 89), ústřední část se nicméně soustředí na Heleninu tvorbu (z konkrétních filmů především na již zmíněnou Katku, Reného a na Etudy). Z tohoto důvodu si mimochodem myslím, že by člověk měl alespoň něco z toho vidět, pokud by se do knížky hodlal pustit.

Otázky Pavla Kosatíka

Obecně se domnívám, že Pavel Kosatík vedl rozhovor s Helenou Třeštíkovou zajímavými směry, i když se musím se přiznat, že mě občas zarážel jeho konfrontační tón. Respektive - nevadilo mi, že občas zabrousil do kontroverzních vod, to ostatně dávalo dotazované možnost reagovat, říct svůj pohled na věc, obhájit si své stanovisko. Někdy jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že Pavel Kosatík dospěl k nějakému názoru, který pak urputně omílal, zas a znovu, aniž by byl ochoten druhou stranu skutečně vnímat a pochopit. Místy jsem měla dokonce dojem, jako by tázající Heleně určité věci vyloženě podsouval... a to mě skoro až iritovalo.

Tady by si to asi žádalo nějaký konkrétní příklad. Tak tedy - ve filmu René v jednu chvíli "hrdina" propuštěný z vězení Heleně přislibuje, že sám natočí své řádění na svobodě, ona se rozhodne mu důvěřovat, půjčí mu kameru, jenže René už ji nevrátí a slib zůstává nesplněn. A teď zpátky k rozhovoru. Přestože režisérka již v předchozích odstavcích prohlašuje, že Renému tehdy skutečně věřila a proč, Pavel Kosatík si neodpouští smršť dalších výpadů vůči jejímu rozhodnutí a dál se v tom (dle mého názoru zbytečně) nimrá: "Nebyl to od tebe trochu bulvár? Dáš zloději kameru, on se zachová podle své přirozenosti a ty ho za to odsoudíš... (...) Divák si pak mohl udržet nad Reném mravní převahu a tvrdit se v tom, že hrdina je špatný, špatný, špatný..." (str. 193)

Tím bych ale nechtěla shazovat autorovu práci. Většina jeho otázek na mě koneckonců útočně nepůsobila. Navíc položil Heleně spoustu profesionálně formulovaných dotazů, které čtenáře nejen dostávají "do děje", ale současně mu dovolují dozvědět se mnohé o časosběrném dokumentu jako takovém. Jak se takový film dělá, co mu předchází, kdo má hlavní slovo ve střižně, kde leží při natáčení takových dokumentů hranice etiky... a vůbec je to přínosný pohled za oponu.

Helena...

... navíc skvěle odpovídá. Líbily se mi její postřehy, hlavně tedy ke snímkům, které jsem viděla. Bylo zajímavé porovnat svůj pohled na určité lidi s pohledem někoho, kdo s nimi roky natáčel a trávil v jejich přítomnosti podstatně více času, než to nakonec sestříhaný dokument dovolil mně. Taktéž mi imponuje režisérčina osobnost, soustavnost, zápal pro věc. Obdivuju její dílo, které podle mě má smysl. Myslím si, že tady vážně nejde jen o "sociologické porno", jak se k Manželským etudám někteří údajně vyjádřili, ale o filmy se sociologickou výpovědní hodnotou.

Inteligentně zpracovaná publikace

A na závěr musím pochválit, jakým způsobem je tato publikace zpracována. Vše funguje - font, vazba, obálka, vyvážená fotopříloha. Tu obzvláště oceňuju. Fotky jsou skutečně vypovídající - ilustrují jak Helenin život, tak filmy, o kterých se mluví. Za sebe prostě musím říct, že se mi touhle knížkou velice příjemně listovalo. :-)

Čtení rozhovoru jsem si každopádně užila.

Helena Třeštíková je inspirativní žena a její časosběrné dokumenty jsou více než zajímavou podívanou. Nutí k zamyšlení. Vyvolávají otázky. No a Sběrná kniha je takovým příjemným doplňkem k těm dokumentům.

 




Bibliografické údaje

Název: Sběrná kniha
Autoři: Pavel Kosatík, Helena Třeštíková
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
ISBN: 978-80-7432-752-0

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven