RECENZE: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku

Britský spisovatel Giles Milton vydal několik publikací založených na historických faktech, přičemž dvě z nich jsou psány v podobném duchu; jmenují se Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku (2016) a Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci (2017). Já osobně jsem si teprve nedávno pořídila (a už i přečetla) první z nich. Díky jedné velmi výhodné slevové akci, nutno dodat. :-D A jo, nebylo to špatné, i když... některé z příběhů měly na můj vkus nadmíru brutální obrysy. Ale k tomu se ještě dostanu...




Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku...

... je útlá knížečka odhalující kuriózní postranní uličky v útrobách novodobé historie. Najdete v ní takové ty "špeky", kterými zaujmete studenty, jste-li učitel dějepisu. :-) Některé příběhy jsou hrdinné, jiné šokující a drsné. Výjimečně se objevují i povídání, která mají (ač zasazena do kruté reality) lehce úsměvný nádech. Tady bych nicméně ráda zdůraznila slovo výjimečně, protože... (↓)

Kuriózní, ne však obveselující tón

... navzdory hravé obálce (která může ve čtenáři vyvolávat určitá očekávání) nemá tahle kniha odlehčený ani komický ráz. Mnohé z příběhů vycházejí z období válek a jiných dějinných katastrof. Většina vyprávění se točí kolem zvrácených trestných činů, vražd, nehod. Takže smát se při čtení nejspíše nebudete. Na druhou stranu však autor nepodává žádné z témat ani depresivně. Jinak řečeno - nesnaží se cíleně útočit na čtenářovy city. Giles Milton sice píše poutavě, leč s určitou emotivní neutralitou, a díky tomu se u knížky nebudete ani topit v slzách. Spíše se jen tak s odstupem podivíte. Možná budete znechucení. Nebo, v pár případech, přímo zhnuseni tím, čeho byli (či stále jsou?) někteří jedinci lidské rasy schopni.

Kraťoulinké kapitolky

Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny na velmi krátkém rozsahu; většině z nich jsou věnovány tak čtyři stránky, i méně. Proto se kniha skvěle hodí jako četba do MHD nebo jako rychlovka před spaním. I tak ji ale nejspíše projdete dosti rychle - sto osmdesát stránek - to je prostě vždycky čtenářská jednohubka.

Příběhy neznámé (ale i známé)

A ještě bych asi měla upozornit na jedno: pikantnosti z knížky občas nejsou až tak neznámé. S tím je třeba počítat. Já osobně jsem už například znala kontext jedenáctidenního zmizení Agathy Christie, slyšela jsem o muži, který přežil zkázu Titaniku díky tomu, že se těsně před potopením lodi totálně opil. No a tak. Čili - je docela dobře možné, že vám některé z příběhů budou povědomé, a jste-li historik, tím spíš.

Když to tedy shrnu...

... musím konstatovat, že pod přebalem se stalinovským knírkem a hitlerovsky ulízaným účesem se ukrývá poměrně dost násilí. Asi jsem na tolik hrdlořezů a jiných totálně bezcitných osob nebyla připravená. Čekala jsem prostě více odlehčených historek typu "ukradený obraz Mony Lisy" (tahle kapitola je do knížky mimochodem zahrnuta taky). Ale zase - pro čtenáře, kteří vyhledávají (řekněme) válečnou literaturu a běžně pročítají knížky z prostředí koncentráků, titul až tak siným čajem nebude. Autorův věcný styl ze všech těch krvelačných historek vlastně činí (z hlediska emocí) takový slabý druhý nálev. Možná i třetí. Takže asi záleží na tom, jak moc jste na obdobná témata citliví.

Co se mě týče - druhý díl Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci už si nejspíše odpustím... čímž ale nechci od knížek G. Miltona nikoho odrazovat. Naopak si myslím, že z informativního pohledu jde o zajímavé čtení. Je to prostě takový... historický bulvár. :-) 







Bibliografické údaje

Název: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku / When Hitler Took Cocaine and When Stalin Robbed a Bank
Autor: Giles Milton
Překlad: Jan Kozák
Obálka: Veronika Cágová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Počet stran: 183
ISBN: 978-80-7462-935-8

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven