Všechny důvody, proč miluju čtení

Dnešní den je pro mě tak trochu slavnostní, neboť právě vydávám svůj jubilejní stý článek. :-) A tudíž... očekávejte převážně osobní notu. :-) Konkrétně bych se ráda zamyslela nad tím, proč čtu, co mi knížky přinášejí. Co pro mě to čtení vlastně znamená. Potěší mě, pokud se spolu se mnou vydáte na tuhle vlnu sebepoznání, a třeba si i sami popřemýšlíte nad tím, jak to máte vy. ♡

Než se dostanu k tomu, čím je pro mě čtení v současné době, zabrouzdám na moment do své minulosti. Přijde mi totiž zajímavé, jak se vztah ke knížkám s časem proměňuje a vyvíjí. Určitě to tak máte taky. :-) Začnu v období náctiletém a s dovolením budu pro tuto chvíli přeskakovat své čtecí krize (k těm se ještě možná někdy vrátím, ale dneska to o nich není). Tak tedy...

KDYSI...

V období kolem patnácti let jsem objevila literaturu osobního rozvoje, která mě v té době bavila velmi. Tehdy jsem četla především proto, že jsem mezi stránkami hledala nové cesty. Jednou z prvních knížek startujících tuhle éru byla Řeč těla manželů Peasových - a pak přišly na řadu další a další tituly obdobného typu. V tak mladém věku jsem vše brala mnohem dogmatičtěji než dnes, takže asi není divu, že jsem ze seberozvojovek bývala na větvi. :-)

Poté, v období předmaturitním, se jádro mých čtenářských záměrů notně poposunulo. Mířila jsem na filozofickou fakultu a přiznávám, že čtením knížek jsem si tak nějak hájila své osobní pole. Ostatně asi jako každý v naší rozštěpené třídě. Všichni jsme se u nás oddávali tomu svému: medičku Péťu mám z tohoto období zafixovanou s tučnou učebnicí biologie v rukou, Hanka (budoucí umělkyně) prakticky ve všech hodinách cosi črtala a kreslila, Kuba byl snad jediný, kdo si ještě dělal zápisky ze ZSV... no a já jsem měla svoji francouzštinu a beletrii. A když už jsme u těch přiznání... Literatura pro mě v té době znamenala ještě jedno - pomyslné spojení s literárně založeným člověkem, do kterého jsem se zamilovala. :-)

Na univerzitě se pak pro mě knížky staly nedílnou součástí studia. Mým oborem byla francouzská filologie, takže prokousat se literárním kánonem francouzské literatury byla prostě nutnost. Mé čtení tehdy bylo mimo jiné kontaminováno přídechem povinnosti, nicméně! Francouzskou literaturu mi ani ta povinnost nedokázala nijak znechutit. Je skvělá. A naopak - když se do výkladu díla pustil docent Jamek, tak jsem se nakonec bavila i u Písně o Rolandovi.

Po státnicích (a jednoleté čtecí pauze) přišlo další období... No... nazvu ho kancelářské. V rámci svého zaměstnání jsem osm hodin seděla u počítače a mluvila s Francouzi, ale popravdě - stále o tomtéž... a začala jsem cítit, jak mi krní mozkové buňky. Proto jsem čtení začala vnímat jako intelektuální stimulaci. A upřímně - taky tak trochu jako únik z reality. Z nudné reality, nutno dodat.

Momentálně procházím raným mateřstvím, čili... následující období s označením "aktuální" by se tedy dalo také nazvat jako rodičovské.

AKTUÁLNĚ...

... pro mě čtení znamená především odpočinek. Knížku považuju za příjemnou uvolňující tečku dne. Večer, když jde můj muž uspávat děťátko (děkuju, Pavlíku), si prostě udělám pohodu a v klidu se ponořím do příběhu. Je to fakt úžasný relax a miluju to. ♡

Základní emocí, kterou nyní s knížkami prožívám, je tedy klid a oddech. Možná bych ale mohla ještě krátce popsat, co hledám v textech samotných, protože toho, co mi knížky dávají, je samozřejmě mnohem více. :-) Čili:

• Intelektuální stimulace: Některé knihy pro mě znamenají možnost vyrazit si do textů, které stimulují mysl. Do takových zákoutí, ve kterých nacházím podněty k zamyšlení, filozofii... cokoli, co čas od času donutí můj (někdy líný) mozek "zamakat". :-)

• Rozšiřování obzorů: Dále si čtením ráda rozšiřuju obzory. Procházením monografií, cestopisů, literatury faktu obecně nebo i občasným listováním klasikami. Na rozšiřování obzorů pomocí knížek je nicméně skvělé právě to, že člověka poučí i úplně obyčejný román. Stačí, že hlavní postava cestuje nebo má nějaké specifické povolání, a už jenom to čtenáři dovoluje poodhalit část světa, která pro něj do té doby zůstávala neviditelnou.

• Navození dobrého pocitu: Ne všechny knížky ve mně dokážou probouzet příjemné pocity (většina z nich si to vlastně ani neklade za cíl), ale když se objeví titul, díky němuž se usmívám a cítím se vyloženě dobře, tak si čtení maximálně užívám. Pro knížky, jejichž misí je navodit příjemný pocit, ostatně dneska existuje pojem feel-good. :-) I když... moje hranice pro feel good je často dost jiná než pro mnohé nakladatele a prodejce. Ale to tady asi teď nebudu rozebírat. :-D

• Inspirace / motivace: Podstatnou ingrediencí, již ve všech knížkách hledám, je pak inspirace. Snad proto jsem se ještě stále nezřekla self-help titulů (alespoň ne úplně). Inspirativní pro mě ale nejsou jen knihy osobního rozvoje, mohou jimi být i monografie úspěšných osobností, postavy z románů, literární styl autora. Inspirační střípky se mohou objevit v podstatě kdekoli, jen je třeba je najít.

• Zábava: V neposlední řadě jsou pak pro mě knížky zábavou, což asi nemusím nijak rozepisovat. Kdyby mě nebavilo číst, tak tohle celé určitě nepíšu. :-)

Ještě přidávám dva pocity, které nesouvisejí přímo se čtením, ale ke knihám se přece jen vážou.

• Radost a vzrůšo při... vybírání nových knížek, těšení se na ně... a tak. :-)

• Pocit krásna: Už jsem mockrát zmínila, že knížky pro mě mají mimo vše ostatní i estetický význam. Mám ráda knihu jako artefakt, zvláště tedy, pokud je po grafické stránce vydařená. A vůbec - knížky jsou nádhernou a útulnou dekorací do bytu. 

A nakonec - abych nezapomněla - čtení je taktéž samozřejmě klíčovou esencí mého blogu, který by bez nich neexistoval a který mě jednoduše baví. :-) Takže - i tohle pro mě vlastně čtení znamená. Blog. :-)

Čím je čtení pro Vás? Co v knížkách hledáte? Čím vás přitahují?