RECENZE: Letní světlo, a pak přijde noc

 "Tma může být i přátelská, přináší nám měsíc a hvězdy na nebi, světlo od sousedů, program televize, sex, láhev whiskey, nesmíme tmu jen pomlouvat." 

(Letní světlo, a pak přijde noc, str. 82)

Odskočila jsem si na Island. Tedy, do tamní literatury, samozřejmě. :-) Občas prostě dostanu chuť podniknout literárně geografický výlet a tentokrát mě přilákal román Letní světlo, a pak přijde noc z roku 2005. Donedávna jsem žádného islandského autora nečetla... takže jsem ráda, že mi přišel do cesty právě Jón Kalman Stefánsson (*1963), jehož Letní světlo v sobě ukrývá cosi původně severského. Magii, pověry, samotu, chlad a venkovské prostředí.



O čem kniha vypráví?

Letní světlo, a pak přijde noc ve své podstatě vykresluje kolorit jedné malé islandské vesničky. Postupně jsou představováni její obyvatelé (autor pozvolna přechází z jedné postavy na druhou, jako by si předávaly štafetový kolík), vyprávějí se zde příběhy z útrob lidupusté severské krajiny. V zásadě jsou obyčejné. Ale... ne tak úplně. Autorův originální styl jim totiž dodává rozměr podivnosti a zvláštní zabarvení. Navíc - ač se tyto příhody odehrávají cca na konci devadesátých let - má prostředí vesnice notně rustikální ráz. Až čtenář nabývá dojmu, jako by se to všechno dělo o takových padesát let dříve...

Dílo o životě a smrti

Filozofická rovina díla je pak směřována k hledání smyslu bytí. Z textu se vynořuje otázka smrti, ať už v úvahách postav, v rámci zkoumání místního vzdělance nebo v příbězích samotných.

"Proč žijeme, lze na takovou otázku odpovědět? Možná ne, máme nějaké poslání kromě toho, že tiskneme na rty polibky a tak dále? Někdy však, a to hlavně v posledních chvílích než nás večer přemůže spánek a den se vším svým neklidem končí, ležíme v posteli, posloucháme, jak nám v těle proudí krev, a oknem vchází tma, tehdy v nás procitne nepříjemné podezření, že jsme právě uplynulého dne nevyužili, jak jsme měli, že jsme měli něco udělat, jen nevíme co." (str. 117)

Magický realismus

Dále bych měla podotknout, že je text prodchnut magickým realismem. První příběh například začíná tím, že se jisté postavě začnou zdát sny v latině. A ačkoli onen muž latinsky neumí, jeho podvědomí k němu promlouvá: "Tu igitur nihil vidis?" Tohle mě okamžitě nadchlo, podobné prvky v literatuře prostě vždycky vítám. :-)

Poetický jazyk

Jazykově pak jde o pozoruhodné dílo, místy téměř až básnické. Není divu, Jón Kalman Stefánsson je nejen prozaikem, ale věnuje se též básnické tvorbě. Používá nezvyklá vyjádření jako třeba "byla vysoká, štíhlá, k tomu dlouhé blond vlasy, když jimi pohodila, hory změnily tvar" nebo "jako by pokožkou vydechovala jas a radost".

Taktéž se zde objevuje poměrně netradiční forma větného členění. Autor za sebe občas klade výrok za výrokem, aniž by se zdržoval logickými spojkami, uvozovacími větami a podobně. Sice si nejsem jistá, zda tento typ experimentálního psaní přímo vyzdvihovat, to asi spíše ne. Ale přijde mi, že je to součást autorova stylu, proto toť zmiňuju. :-) Schválně, co vy na to? - "On mi na ta prsa kouká, pomyslí si, chlapi mají mozek v pinďourovi, přestaň čumět, šašku, rozkazuje Kjartan sám sobě." (str. 99)

Poznámka bokem: mužský styl psaní

Ne, že bych se chtěla vrtat v tom, zda existuje mužský a ženský přístup k literatuře. Ale v tomto případě jsem si nemohla nevšimnout vícero míst prozrazujících, že pisatelem textu je muž. Nejvýraznějším takovým byla situace, v níž si obdařená žena při běhu sundává podprsenku. Chápu, že si autor zjevně připravoval půdu pro následující scénu, v níž jistý maník z vesnice nadrženě pozoruje, jak jí zpod zpoceného trička "vystupují hnědé bradavky". No... dobře. Ale která žena s objemnými ňadry by dobrovolně běhala bez podprsenky...? Tohle by prostě spisovatelka nenapsala.

To jen taková drobná poznámka navíc. :-)

Celkově je to ponuré severské čtení.

Letní světlo, a pak přijde noc se rozhodně hodí do podzimních či zimních večerů. Do tmy. Knížka má potemnělou atmosféru, jíž ostatně podtrhuje i perfektní tmavé vydání nakladatelství dybbuk. To bych také ráda pochválila. Povedlo se.

A jako ochutnávka současné islandské literatury... ideál. :-) 







Bibliografické údaje

Název: Letní světlo, a pak přijde noc / Sumarljós, og svo kemur nóttin
Autor: Jón Kalman Stefánsson
Překlad: Helena Kadečková
Nakladatelství: dybbuk
Rok vydání: 2021
Počet stran: 200
ISBN: 978-80-7438-244-4

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven