TOP DĚTSKÉ KNÍŽKY # 5: Klub přátel hub
Houbařská sezóna už je sice víceméně za námi, ale i tak bych se ráda zmínila o příjemné dětské knížce na tohle zábavné lesní téma. Publikace se jmenuje Klub přátel hub a vyšla v roce 2019 v produkci nakladatelství Host. Přijde mi, že se o ní moc nemluvilo / nemluví... Anebo možná jo, ale já jsem si toho nevšimla. Každopádně bych k titulu něco málo ráda napsala, protože ho považuju za poměrně zdařilý. :-)
Základy mykologie pro nejmenší
Knížka nicméně není pojata encyklopedicky...
... nýbrž formou vyprávění. Autorka jednoduchým způsobem popisuje, jak ona sama houbaření miluje, líčí procházky po lese, které podniká se svými dcerkami. A když dojde na vzdělávací pasáže, postupuje takto:
"Opravdu zábavná houba je pýchavka obrovská. Zamlada je úplně hladká a bílá, podobá se vejci nebo golfovému míčku. Stářím pak postupně vysychá, žloutne a šedne. A právě v tu dobu s ní začíná být legrace. Šlápni na ni a pšouk! Vyvalí se z ní obláček prachu, jako by si uprdla. Uvolňuje tím své výtrusy."
Jazykově je tedy knížka maximálně přizpůsobena dětskému chápání. Fakta jsou do knížky implementována velmi srozumitelnou formou. Praktickou a názornou.
Rozkošné obrázky
Nejvíce ze všeho pak čtenáře nejspíše okouzlí ilustrace (viz obrázky dole). Ty působí, jako by byly namalovány fixou, občas se objeví stopy pastelky. Holčička, která na zasněženém pařezu objevuje choroš, medvěd požírající hřib... A vůbec všechny ty houbičky vypadají v podání Élise Gravelové nesmírně roztomile. ♡Mimochodem - i zvolený font je osobitě hravý. Koresponduje s dětskou atmosférou knížky. No a ta barevná kompozice... moc hezké to je. Radost se podívat. :-)
Personifikované houby
Muchomůrky, hříbky a další druhy hub jsou navíc povětšinou personifikované. Mají oči, někdy i další orgány typické pro živočišný svět, občas i něco povídají. V knížce není nouze o komiksové bubliny, místy vtipné. V jednom místě třeba samy houby podotýkají, že ve skutečnosti nemají pusu a ani neumějí mluvit. :-)
Útlá knížečka
Ještě bych asi poznamenala, že má knížka celkem krátký rozsah (pouhých padesát šest stran). To je možná trochu škoda. Myslím si, že by nebylo od věci představit pár hub navíc; podrobněji jich totiž autorka komentuje pouze jedenáct. Ale na druhou stranu - takhle zase dítě není přesyceno a můžete s ním knížku pročítat opakovaně, na jeden zátah. Jako příběh.
Za mě tedy ano.
Klub přátel hub má být koneckonců jakousi procházkou s košíkem po lese. Průvodcem houbařskými radostmi. A především zábavou. :-)
Komentáře
Okomentovat