RECENZE: Život na míru

Život na míru je novinkou z edice Prokletí reportéři nakladatelství Absynt. Tato edice se zaměřuje na závažné problémy naší doby a konkrétně knížka s tričkem na obálce odhaluje drsnou realitu oděvního průmyslu. Respektive to, jak vypadá práce dělníků v bangladéšských továrnách na oblečení. Figurují tu přesčasy, mizerné platy, dětská práce, nedostatečné bezpečnostní podmínky... a další "prohřešky" typické pro země třetího světa.




Reportáž...

... se odráží od největší katastrofy textilního průmyslu v novodobých dějinách, ke které došlo v dhácké oděvní továrně v roce 2013. Tehdy se zřítila osmipatrová budova Rana Plaza, v jejíchž troskách zahynulo 1129 dělníků. Zbytečně, nutno dodat - varování před narušenou statikou budovy se totiž objevila v předstihu, byla však ignorována a dělníkům bylo (pod hrozbou ztráty zaměstnání) nařízeno přijít do práce jako obvykle. Trička se přece sama neušijí, že...? Tragická událost nicméně upozornila na problém, který stál do té doby poměrně ve stínu, a to na žalostné pracovní podmínky dělníků pracujících v asijských továrnách.

Jádro publikace: život bangladéšských švadlen

Marek Rabij se několikrát vypravil do Bangladéše, aby podal co nejvěrohodnější výpověď o realitě textilních továren, a snaží se čtenáři předat komplexní pohled na věc. Vede rozhovory s přeživšími nehody z roku 2013, se zaměstnanci továren, s bývalými zaměstnanci továren (často poznamenanými pracovním úrazem). Zkoumá jejich současnou životní úroveň ve srovnání s ostatními obyvateli země. Vyptává se místních, jak je práce švadlen vnímána, a zjišťuje, jak se jejich sociální role změnila v průběhu let.

Z rozhovoru s taxikářem: 

"Muslimové v Bangladéši stále častěji věří v reinkarnaci a stále méně v prohibici."
"A kdyby ses měl znovu narodit jako švadlena v oděvní továrně?"
"Každé ráno se modlím, aby mým dvěma dcerám Bůh takový osud nenadělil." (str. 35-36)

Mimo to se pak autor problémem zabývá z globálního hlediska. Zaobírá se nejen perspektivou chudých dělníků na místě samém, ale také problémy jejich nadřízených (tj. továrníků), motivy velkých západních značek a fungování módního průmyslu vůbec.

Kvalitní reportážní práce

Co se reportážní práce týče, velmi jsem ocenila, že autor k tématu přistoupil nezaujatě a pokusil se situaci popsat ze všech stran. Jeho cílem není označit jednoho "viníka", což by ostatně ani nebylo možné. Jeho přístup je především deskriptivní a analytický. Předkládá čtenáři fakta, a ta následně dává do souvislostí.

"Práce nezletilých v oděvních továrnách je někdy efektem vypočítavosti a omezeného myšlenkového horizontu jejich rodičů, mnohem častěji jde však o výsledek bolestné volby mezi pokračováním ve vzdělání a podvýživou." (str. 63-64)

Hovory s majiteli továren...

... podle všeho nebylo zrovna jednoduché zrealizovat. Většina z nich se jakémukoli kontaktu se západním novinářem záměrně vyhýbala. Úspěšně. Přesto se našlo pár případů, kdy se autorovi přece jen podařilo někoho takového vyzpovídat. Tohle je kupříkladu výpověď jednoho takového továrníka obhajujícího dětskou práci:

"Poslouchej... možná to nejsou nejšťastnější děti na světě. Ale věř mi, že v okolí najdeš i takové, se kterými osud nebo rodiče nakládají ještě hůř. (...) To je všechno, co pro ty chudáky můžu udělat. Máš lepší nápad?" (str. 66)

Emoce mezi řádky

Text je dále očesán o jakékoli emoce "navíc", které by textům dodávaly umělý sentimentální rozměr. Autor netlačí na pilu, nepokouší se vzbuzovat ve čtenáři lítost a prostě "jen" konstatuje, co vidí. No... popravdě řečeno - ono to nakonec, bohužel, úplně stačí...

"Například tetě Khádidže uřízl před čtyřmi lety stroj přišívající knoflíky bříško ukazováčku. Uříznutý kousek spadl na podlahu mezi odstřižky, krev ale potřísnila hotové oblečení. Dozorce výrobní linky se rozlítil, nadával jí do nešikovných krav a teta musela okamžitě přerušit práci. Naštěstí měla dobré vztahy s ošetřovatelem pracujícím v továrně, takže uříznutý se dostal k lékaři náležitě zaopatřený a za čtyři tisíce tak (pozn. tak = místní měna) ho bylo možné přišít zpátky." (str. 52-53, rozhovor s místní obyvatelkou)

Inu... rozhodně jde o knihu, která má smysl.

A určitě ji doporučuju. Komukoli. Pro mě sice nebyl obsah knížky přímo "šokující". Už dávno jsem si vědoma toho, jak se věci mají (nejen v Bangladéši a nejen v oblasti textilního průmyslu). Přesto byl pro mě Život na míru přínosem. Marek Rabij člověka zavádí hlouběji do problematiky a pokládá otázky, aniž by nabízel jednoznačné a snadné odpovědi... 

Podle mě je to zkrátka dobře postavená reportáž a stojí za to.






Bibliografické údaje

Název: Život na míru / Życie na miarę
Autor: Marek Rabij
Překlad: Michaela Benešová
Nakladatelství: Absynt
Rok vydání: 2021
Počet stran: 176
ISBN: 978-80-8203-273-7

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven