Proč nerada hodnotím hvězdičkami?

Pokud jste četli některé z mých recenzí, asi jste si všimli, že jsem doposud žádnou z knížek neohvězdičkovala a ani jsem ničemu nepřidělila procentuální hodnocení. Já totiž knihy extrémně nerada hodnotím číslem. No... nejen nerada. Mám prostě pocit, že přiřadit správné procento ke knížce by zvládnul snad jenom Chuck Norris. :-D A teď tedy - proč si to myslím?




Hvězdičky jsou nicneříkající

Takto. Přijde mi, že v případě knížek je jakékoli jiné než slovní hodnocení zjednodušující a hlavně - nic člověku neřekne. Počet procent či hvězdiček je podle mě relevantní spíše u recenzí produktů, jejichž vlastnosti jsou objektivně zhodnotitelné. Pláštěnka by neměla promoknout. Dětské hračky musí být nezávadné a zábavné, kufr odolný. Takže když vidíte, že má (třeba ta pláštěnka) jednu hvězdičku, tak si snadno domyslíte, že v ní nejspíše zákazníkovi teklo za krk nebo že se mu možná při první příležitosti potrhala. No jo, jenže co to vlastně znamená, když někdo udělí (bez komentáře) jednu hvězdičku knížce? Jedině to, že jemu se nelíbila. Nebo je to jinak?

Jaká by vlastně měla být kritéria pro ohvězdičkování knížek?

Měli bychom zohledňovat jazykovou úroveň? Téma? Čtivost? Nápad? Můžeme na svých blozích hodnotit ryze subjektivně? Nebo bychom se měli pokoušet o objektivitu? A je v tomto případě nějaká objektivita vůbec možná? To jsou přesně ty otázky, které mě od hvězdičkování odrazují. 

Můj soukromý hvězdičkovací systém

Přiznám se, že ve svém soukromém notebooku mám jeden soubor, do kterého si zaznamenávám každou přečtenou knihu... A v něm ono hvězdičkové hodnocení přece jen používám. Jenže tohle je jiné. Tady jde ryze o můj prostor, a tudíž se v něm mohu řídit výhradně svým vlastním dojmem. V hlavě to mám nastaveno nějak takto:

5 *            Dokonalá kniha.
*            Skvělá kniha.
3 *            Průměr.
2 *            Nuda s výjimkou pár míst.
1 *            Nuda, žádné světlé místo.
odpad!     Nejsem schopna to číst.

Všechno je to ale jen můj osobní pocit. Pokud mě kniha nebavila, klidně jí dám dvě hvězdy a je mi úplně šumák, že je jinak kvalitní (ať už v jakémkoli směru). Je to prostě můj soubor pro mé vlastní účely. A tím se pomalu dostávám k ústřednímu bodu:

Osobní vztah ke knize versus objektivní kvalita

Když čtu knihu, obvykle na ni nazírám dvojím pohledem. Osobním (ten se promítne do mého soukromého souboru) a kvalitativním. A ne vždycky jsou tyto dvě perspektivy v souladu. Někdy si zkrátka přečtu knížku, která se mi trefí do nálady a oblíbím si ji, ačkoli vím, že z literárního hlediska nejde o nijak přelomovou publikaci. (Tohle se mi stalo třeba u Šlehačkových oblak Terezy Salte.) Jindy jsem si vědoma, že hodnocená kniha bezpochyby svou kvalitu (například se zabývá důležitým tématem, je jazykově profesionální), ale mě se bohužel nedotkne.

Vezměme si třeba zmíněná Šlehačková oblaka a srovnejme je s klasikou Červený a černý. Přiznám se, že Červený a černý mě až tak neuhranul a v mém osobním hvězdičkovém hodnocení skončil na trojce. Jenže! Narozdíl od Šlehačkových oblak je to dílo, které přežilo pár století a má svůj literárně historický význam. Proto by mi přišlo hodně zvláštní ohodnotit ho hůř než současnou knížku sympatické blogerky. Na druhou stranu - kdybych kvůli Červenému a černému snížila hodnocení Šlehačkových oblak, tak bych zase měla nepříjemný pocit, že nejsem věrná sama sobě.

Proto mám mnohem raději slovní komentář, do kterého se všechny tyto rozpory bez problémů vejdou.

Jak já sama přistupuju ke hvězdičkám ostatních?

Co se blogů týče, v jejich případě si hvězdiček nevšímám vůbec, a podobně to vnímám v případě recenzí v magazínech. Jediné místo, na kterém mi hvězdičky v jistém smyslu slouží, jsou knižní databáze. V tu chvíli je pro mě hvězdičkové ohodnocení jakýmsi orientačním bodem v přílivu komentářů. Ve finále mě ale nezajímá, kolik knížce kdo dal, ale především proč. A když titulu někdo přiřadí dvě hvězdy s odůvodněním typu: "Vybral/a jsem si to kvůli čtecí výzvě, ale vůbec mě to nebavilo," tak vím, že tento čtenář nejspíše jen nebyl cílovkou, a jeho nízké hodnocení není důvodem, proč se knize vyhnout.

Takže tak.

Jasně. Kdybych psala recenzi pro jiné médium než je můj vlastní blog, tak bych asi nějaké číslo (ať už procentuální nebo hvězdičkové) vygenerovat dokázala... ale když mě nikdo nenutí to dělat, tak to prostě nedělám. 

Není nad slovní hodnocení! :-)

Jak to máte Vy? Udělujete ve svých hodnoceních hvězdičky? A pokud ano, jakými kritérii se řídíte?

Komentáře

  1. Myslím, že knihy se objektivně hodnotit nedají, hodnocení je vždy subjektivní, vždyť jaké by měly být ty objektivní parametry pro hodnocení? Délka knihy? Tabulkové plynutí příběhu? Podle mě to nejde zobecnit, protože každý čtenář má jiné požadavky na knihu.
    Já se na hvězdičky koukám maximálně na bookstagramech, když se mi nechce číst recenze (ze strachu, aby mi nevyspoilerovala děj), ale zajímá mě, jak moc se kniha recenzentovi líbila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těmi "objektivními" prvky jsem myslela třeba jazykovou úroveň nebo, v případě klasik, jejich literárně historický přínos. Existují díla, která zásadně ovlivnila literární vývoj, a já to VÍM. Ale když si je přečtu, tak mě nebaví. To pak fakt nevím, co s tím. :-D (Pak jsou tu samozřejmě klasiky, které mě nadchly, to pak problém nemám.)

      S těmi spoilery mě to nenapadlo... Díky za připomínku. :-)

      Vymazat
  2. Co Ti budu povídat - napsala jsi to všechno sama :).

    Taky zásadně slovní hodnocení, kde se můžu podívat na všechny aspekty - a nebo taky jen na to, na co mám zrovna chuť nebo sílu. Jediné co jsem zavedl je kategorie "výběr z knih", kam dávám ty, které bych někomu dalšímu bez obav doporučil.

    Na hvězdičky, resp. na procenta, se na ČBDB a Databázi knih dívám jen ze zvědavosti, jestli "davové" hodnocení odpovídá mému vnímání. Většinou kupodivu ano, tím množstvím se to zprůměruje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K tomu "zprůměrování davového hodnocení" - ještě jsem si všimla, že celkem záleží na propagaci knížek. Někdy se stane, že je nějaká kniha silně medializovaná, ačkoli sedne jen úzké skupině čtenářů. To si ji pak ale přečte moc těch "necílových" a její průměrné hodnocení klesne... Tímhle, podle mě, utrpěla třeba Pochoutka (https://www.budizkniha.cz/2021/02/recenze-pochoutka.html).

      Jinak - výběry knih jsou fajn, ty mám ráda. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“