Henry David Thoreau a jeho Deník

"Dobře a opravdově můžeme napsat jen to, co píšeme s nadšením. Mysl se musí propojit s tělem i smysly. Vyjadřovat se musíme celou svou bytostí, aby naše řeč byla krevnatá."

(Henry David Thoreau, Deník, 2. září 1851)

Loni se v produkci nakladatelství Paseka objevil unikátní titul - Deník amerického transcendentálního filozofa devatenáctého století, Henryho Davida Thoreaua. Zprvu jsem váhala, zda se na blogu ke knize vyjadřovat, protože si myslím, že je to spíše sousto pro někoho s širšími znalostmi filozofie... ale nakonec jsem si řekla, že to přece jen udělám. Kdo řekl, že filozofy mohou číst zase jenom filozofové, že? Takže ano. Je to tu. :-) Mé osobní postřehy.


Henry David Thoreau a jeho Deník

Než ale začnu, měla bych autora alespoň ve stručnosti představit. Čili...

Henry David Thoreau (1817-1862) byl...

... filozof, esejista, moralista a básník. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů transcendentalismu (= směr odklánějící se od společnosti a zdůrazňující význam jednotlivce) a jeho nejznámější kniha nese název Walden aneb Život v lesích. Literaturou se nicméně neživil a jeho deník občas naznačuje, proč:

"Můj takzvaný ‚vydavatel' se mě v posledním roce či dvou tu a tam v dopisech ptal, jak má naložit s výtisky Týdne na řekách Concord a Merrimack, jež má stále ještě na skladě, a nakonec mi naznačil, že místo, které mu ve sklepě zabírají, by rád využil jinak. Nechal jsem si je tedy poslat domů a dnes je jako spěšnou zásilku doručil kurýr, jemuž zaplnily celý vůz - 706 kusů z tisícového nákladu. (...) Mám teď knihovnu o téměř devíti stech svazcích, z nichž více než sedm set jsem napsal sám." (str. 162)

Ptáte-li se, čím si tedy vydělával, bylo to takhle: po dlouhá léta pracoval jako zeměměřič, zemědělec, občas působil jako učitel nebo také vypomáhal v rodinné továrně na tužky. Svůj deník si pak vedl od roku 1837 do roku 1861, nicméně za svébytné dílo ho začal považovat až od počátku padesátých let.

A teď konečně k obsahu. :-)

Příroda na každém kroku a v každém zápisu.

H. D. Thoreau byl milovníkem přírody, v níž spatřoval jakýsi protipól společnosti. Jeho láska ke krajině je zřetelná na každé stránce, v každé myšlence. Snad proto jsem tuhle knížku louskala nadmíru dlouho. Příroda je krásná. To ano. Stejně jako autorův vztah k ní a jazykové prostředky, kterými ji opěvuje. Je neuvěřitelné, kolik pozornosti Thoreau přírodním jevům věnoval. Kolik prostoru jimi v osobním deníku zaplnil. Jenže - právě z tohoto důvodu by bylo (alespoň pro mě) kontraproduktivní snažit se přečíst celý text naráz a musela jsem si ho postupně dávkovat. Celé měsíce.

Tím nechci říct, že by mě autorovy postřehy neoslovovaly, že by nebyly dobré. Naopak. Hodně jsem oceňovala, jak Thoreau o přírodě přemýšlel a jakým způsobem ji dával do souvislosti s vlastními prožitky a se světem obecně. Pro příklad jsem vybrala následující úryvek o bouřce:

"Proč ve mně bouře vyvolává libé pocity? Řekl bych, že je to proto, že zahání na úprk nicotnost našeho pohodlného života a aspoň na chvilku mu propůjčuje tragický rozměr. Její zvuk na nás působí jako příjemná výzva: podněcuje nás, abychom sebrali všechny síly a odrazili vetřelce, kteří vpadli do výsostného území našeho žití. Je melodický a strhující jako zvuk nepřátelské polnice. Naše duše v bouři ožívá stejně jako lišejníky." (str. 118)

Květnaté vyjadřování

A tím se dostávám k dalšímu bodu, jímž je jazyk. Nutno podotknout, že výrazové prostředky, které autor ve svých textech využívá, jsou skutečně vynalézavé. Košaté. Navíc se metaforou pro vyjádření čehokoli (!) většinou stává právě ona zbožňovaná příroda. To asi nejlépe pochopíte na příkladech:

"Jaký dopad mívá často vzdělávání? Nespoutaný meandrující potok proměňuje v rovně vykopanou strouhu." (str. 52)

"Spisovatel je písařem celé přírody: je píšící kukuřicí, travou i ovzduším." (str. 85)

Paradox ekologa Thoreaua

Musím nicméně přiznat, že mě sem tam autorovy zápisy iritovaly. Příkladem za všechny by mohl být záznam z roku 1857, ve kterém se moralista Thoreau pohoršuje nad tím, že si jeho soused na zimu obstarává příliš mnoho dřeva, aby si jím doma zatopil. Chápu, že milovník lesů je z principu proti jejich kácení a taková poznámka by mi vlastně asi nevadila... kdyby ovšem Thoreau "ekolog" v jednom z předcházejících záznamů (duben, 1850) nepřiznal, že kdysi z nedbalosti zapálil celý les... Nevím, co o tom soudíte vás, ale mě tento rozpor trochu udivil.

Další myšlenky

Většina autorových postřehů však naštěstí takto iritujících nebyla. Jak jsem již zmínila výše, povětšinou jde o reflexe s přírodním podkresem. I když bych mohla uvést nejednu Thoreauovu poznámku, která s přírodou nesouvisí vůbec. Třeba tuhle:

"Nedávno jsem viděl klukovské veršovánky načmárané na stěnách toalety, slovo od slova odpovídající těm, jež jsem tam čítal kdysi - přežívají navzdory bílení, cihlovým stěnám i káravým domluvám. (...) Záchodová poezie - proudí věčně, tak jako stoka." (str. 113)

Profesionální nakladatelská práce

A na závěr bych ráda vyzdvihla jednak překladatelskou profesionalitu Jana Hokeše a jednak perfektní grafické zpracování. Líbí se mi obálka knihy, která spojuje dvě Thoreauvy podobizny v jednu (což mimochodem skvěle uvidíte, když si obrázek prohlédnete přes červenou fólii a posléze přes modrou), a stejně tak knihu zpestřují nekonvenční ilustrace Františka Štorma tvořené za pomoci harmonografu.

Tolik tedy.

Nebudu lhát. Thoreauův deník mi dal zabrat. :-) Ale - ač se příště chopím spíše svědectví někoho, kdo se více vyjadřuje ke společnosti - byl to pro mě zajímavý čtenářský odskok. Nad určitými myšlenkami autora jsem se nemohla nepozastavit a tezi "Spisovatel je píšící kukuřicí..." jistojistě nezapomenu. :-D


Henry David Thoreau a jeho Deník

Henry David Thoreau a jeho Deník

Henry David Thoreau - podobizna

Henry David Thoreau - ilustrace

Henry David Thoreau a jeho Deník


Bibliografické údaje

Název: Deník / The Writings
Autor: Henry David Thoreau
Vybral a přeložil: Jan Hokeš
Ilustrace: František Štorm
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2020
Počet stran: 448
ISBN: 978-80-7432-972-2

Komentáře

  1. Krásná recenze. A mám úplně stejné postřehy.
    Četla jsi Walden? Mně se ho kdysi nepovedlo sehnat v češtině a tak jsem ho louskal v originále. Z těch květnatých příměrů jsem šílel, protože jak plynule přechází z reality do obraznosti, tak se mi to špatně rozeznávalo. Později jsem si to dal znovu česky a super.
    Zato Mainské lesy jsem odhodil.
    Teď mám napůl rozečtené Toulky přírodou a ty jsou zase výborné.
    (tady přehled článků https://blog.wuwej.net/groups.html#henry-david-thoreau)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, ty toho máš načteno fakt hodně. :-)

      Walden jsem bohužel nečetla... Toulky přírodou by mě možná lákaly, ale zatím mi teda stačil ten Deník... což byly vlastně taky "toulky přírodou". :-D

      Vymazat
    2. Díky :). Ale pořád je to málo; čím víc se mi daří dočíst historická díla, tím líp dokážu rozumět těm současným. Literatura je jeden velký celek...
      Walden mi přišel nejčtivější (ale je to útěk z města a popis soběstačnosti, což mě zajímá).

      Vymazat
    3. Souhlasím, literatura je rozhodně jeden velký celek a starších děl určitě není od věci. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“