Christine Manganová: Marokánka

Literární debut Christine Mangan jsem si opravdu nemohla načasovat lépe. Když je totiž venku počasí takzvaně "na chcípnutí", není těžké si představit, jaké vedro asi tak prožívají postavy z knížky Marokánka ve spalujících paprscích Tangeru. I bez toho by to ale byl zajímavý literární zážitek; jde o pozoruhodný příběh o děsivých důsledcích, ke kterým občas může vést obsesivní láska...

O čem to je?

V románu Marokánka dochází k rovnoměrnému střídání perspektiv. První pohled patří Alici, druhý Lucy. Už od začátku je zřejmé, že mezi těmito ženami existuje velice pofidérní vztah. Na jednu stranu se zdá, jako by jedna bez druhé nedokázala plnohodnotně existovat, ale zároveň je tu jakási bariéra z minulosti, která mezi ty dvě postavila zeď.

Samotné vyprávění začíná tím, že Lucy přijíždí za svou někdejší přítelkyní do marockého města Tanger - prostě se bez varování objeví u Aliciných dveří. Doufá, že ji získá zpět na svou stranu a je ochotna pro to udělat cokoliv. Ukazuje se však, že tohle "přátelství" (ač se zprvu jevilo téměř symbioticky) není tak úplně symetrické, a z původně neškodného setkání dvou známých se pozvolná stává psychologický thriller.

Napětí

Musím říct, že autorka dokázala vytvářet úctyhodné napětí. A hlavně - než se "holky" vybarví, vůbec nevíte, kde je pravda. Zpočátku zkrátka čtenář tápe, ať Lucy a Alici sleduje sebebedlivěji. Kdo je tady vlastně magor? Čí realita dává větší smysl...? Jasně, postupem času čím dál tím zřetelněji tušíte, jak to celé je / bylo. Cítíte, kam ta hroutící se dějová linie směřuje. Ale stejně před tím zavíráte oči, protože takhle (!) to přece nechcete.

"Geniální přítelkyně" v Maroku

Dále bych ráda zmínila, že mi vztah Alice a Lucy (asi tak do poloviny knížky) připomínal spojení Lily s Elenou z Geniální přítelkyně, a to v následujícím smyslu: postavy se navzájem čímsi potřebují, obdivují se. Lucy Alici zbožňuje a Alice bez Lucy postrádá šťávu, vlastní osobnost, barvu. Obě slečny jsou inteligentní, leč co se jejich původu týče - Alice pochází z privilegované rodiny, kdežto Lucy se musela vypracovat sama. Přesto jí Alice závidí. Lucy je totiž ta samostatnější, dospělejší a přizpůsobivější (což se ukáže právě v Maroku, kterému Alice nepřijde na chuť ani za několik měsíců, zatímco Lucy do něj zapadne téměř okamžitě). Ve druhé části románu už se pohled na tohle přátelství začíná měnit, takže nebojte. Nejde o žádné "opisování". Ale zpočátku mě ta podobnost prostě trkla do oka a na slečny z Neapole jsem si nemohla nevzpomenout. :-)

Tanger, 1956

Také jsem ocenila, že je příběh situován do netypické destinace. Tedy, po literární stránce netypické. Konkrétně se ocitáte (jak už bylo víckrát zmíněno) v africkém Tangeru v roce 1956, a tedy těsně před tím, než Maroko vyhlásilo nezávislost. Protesty místních sice v příběhu nehrají hlavní roli, ale přesto je ta vzpurná atmosféra mezi řádky cítit. A taky chaos, trochu špína a potenciální nebezpečí.

Tangerine = Marokánka

A na závěr pochvala za vynalézavost Matouše Hájka při překládání názvu. Respektive za to, jakým způsobem se mu podařilo přetavit homonymii originálu Tangerine (= obyvatelka Tangeru / mandarinka) do češtiny - Marokánka (obyvatelka Maroka / sladkost). V zájmu pravdy nutno poznamenat, že správný tvar slova označujícího obyvatelku Maroka je "Maročanka". V knížce nicméně označení "Marokánka" i zazní - ústy jednoho méně vzdělaného muže - a já osobně tedy považuji tuto variantu za obhájenou.

Celkově je knížka...

... letně rozpálená, ale není to "plážovka". Čtení Marokánky spíše připomíná chůzi po nepříjemně horkém městském betonu. Žhnoucím. Vyprahlém. Chůzi v dusivém parnu se skvrnami roztaveného asfaltu na povrchu.

Bibliografické údaje

Název: Marokánka / Tangerine

Autorka: Christine Mangan

Překlad: Matouš Hájek

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2019

Počet stran: 320

ISBN: 978-80-7577-748-5