Proč v poslední době nechodím do knihoven

Prosím všechny příznivce knihoven, aby se neděsili. V tomto článku rozhodně nehodlám kritizovat knihovny a ani jim nijak ubírat na hodnotě. Bude to jen takové osobní zamyšlení / zpověď. Nedávno se mě totiž kdosi zeptal, proč vlastně do knihovny nechodím, a pravda je, že jsem tam už pěkně dlouho nezavítala. Své čtivo si v poslední době povětšinou kupuju. Leč... nebylo to tak vždycky.



Já a knihovny

Když mi bylo asi devět, začala jsem pravidelně navštěvovat knihovnu v sousední vesnici. Byla to nevelká místnost s milou paní knihovnicí... a já jsem si tam ráda procházela takové ty regály, v nichž jste našli Boříkovy lapálie nebo knížky Enid Blytonové. Později jsem začala chodit do větší pobočky v Ostravě. Její kapacita na mě tehdy udělala dojem. A tam jsem už hledala všechno možné. Povinnou četbu. Tematicky orientované seberozvojovky. Nebo třeba tituly ve stylu Stopařův průvodce po Galaxii. Nejlepším přítelem se mi nicméně tyhle instituce staly na vysoké škole - to jsem využívala knihoven hned několik, včetně naší fakultní a té Národní. Paradoxně však právě z tohoto období vyvstal můj první (ryze soukromý) důvod, proč mám v současné době tendence si knížky obstarávat jinak.

1) Já, knihovny a nádech "povinnosti"

Na vysoké jsem v rámci svého oboru musela přelouskat relativně dost odborných knih a nemalou hromádku klasik. (Mluvím tu třeba o Flaubertově Paní Bovaryové, Pascalových Myšlenkách, o pentalogii Gargantua a Pantagruel François Rabelaise a o dalších francouzských perlách.) Knížky to byly skvělé. Problém tkvěl pouze v tom, že jsem je četla jako na běžícím páse popoháněná klasickým studentským nepříjemně popohánějícím "nestíhám". Takže - přestože se tou dobou knihovna pomalu stávala mým druhým domovem, typická knihovní vůně se mi zároveň pomalu spojovala s přítěží povinnosti. :-/

2) Populární novinky jsou nedostatkovým artiklem

Druhým důvodem, proč momentálně knihovny nenavštěvuju, je fakt, že jsem se po dostudování výšky zaměřila na současný knižní trh. No a - nevím, jak vy - ale já osobně mám s novinkami v rámci knihovních výpůjček ne úplně uspokojující zkušenost. Kdykoli jsem si chtěla přečíst něco současnějšího, byla na to tak ohromná fronta, že mě vždycky přešla chuť a raději jsem se stáhla. Úplně nejhůř na tom svého času býval Harry Potter, ale nebyla to jediná knížka, o kterou jste se museli boxovat. Abych knihovnám v tomto nekřivdila, mrkla jsem, jak je na tom u nás titul Vzdělaná, na který mám do budoucna zálusk. A výsledek? Nedostupné, šest aktivních rezervací. Neříkám, že by se to nedalo vydržet, ale... člověk prostě musí mít trpělivost, která mi osobně občas schází...

3) Ohlodaný vizuální zážitek

A pak je tu jedna příčina povrchního rázu (já vím), ale... knížky z knihovny bývají mnohdy celkem poničené a mně to zhoršuje smyslový zážitek ze čtení. Nevnímají to tak všichni, nutno podotknout. Někteří čtenáři naopak tvrdí, že když je na knize vidět její "historie", mají z ní lepší pocit. Jiným je to jedno. Já ale úplně neholduju zohýbaným rohům, stránkám politým kávou, knihám vykoupaným ve vaně. A prosím, fakt by mě zajímalo, proč si někteří lidé píšou do výtisků z knihoven osobní poznámky? Narazili jste někdy na tenhle... ehm... nešvar? Prostě čtete knížku a tu najednou podtrhané odstavce, nečitelné vpisky, škrty... Jasně. Když někdo knížku vlastní, tak ať si s ní dělá, co chce. Ale tohle je přece něco jiného, ne...?

4) Skvělé knížky si ráda nechávám

A konečně - já si svoje oblíbené knížky prostě ráda nechávám. Ne všechny, pochopitelně. Ale ty, které se mi líbily a strávila jsem s nimi příjemný čas, si ráda zařadím do své soukromé knihovny. Jsou pro mě jakousi kotvou vzpomínek... ale o tomhle zase jindy. :-)

Čili teď (nejen kvůli covidu) knihovny nenavštěvuju...

... což samozřejmě neznamená, že zase někdy nezačnu. Třeba jo. Určitě bych našla spoustu důvodů, proč je výhodné mít průkazku, a jak se říká - nikdy neříkej nikdy. Knihovna navíc inspirativním prostorem se spoustou dostupných pokladů, které mnohdy jinde nenajdete. 

Jen si od knihoven momentálně dávám pauzu a říkám si, že tím aspoň podporuju současné autory. :-D

Co vy a knihovny?

Komentáře

  1. V knihovně jsem nebyl od střední školy. Leč v posledních měsících jsme s manželkou testovali on-line výpůjčky e-knih. Výběr titulů je však malý a kompatibilita mizerná. Upřednostňujeme proto tištěné knihy, jichž jsme si z Česka odvezli šest palet.

    Od podzimu jsem se těšil na novou knihovnu, ale nyní mi to již přijde jako zbytečnost, neboť jsem o knihy ztratil zájem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ztratil zájem? :-) Jakto? Čtecí krize?

      Vymazat
    2. Nejsem si zcela jistý, zda toto slovní spojení vystihuje mé současné pocity, ale je to asi nejjednodušší označení situace. :D

      Ke knihám jsem si před lety vytvořil postupnou averzi a na celých pět let přestal číst. Teprve v roce 2019 jsem se ke čtení vrátil, neboť mi bylo doporučeno jako nejlepší způsob, jak zdokonalit spisovatelský um a vlastní tvorbu. Začal jsem tedy opět číst a ke knihám přistupoval jako vědec zkoumající zevrubně jejich obsah. Samotný výzkum byl vskutku zajímavý, avšak výsledná zjištění mě uvrhla do stavu trudomyslnosti a beznaděje. :(

      Nyní se již na knihy nedokážu dívat jako dřív. Ztratily pro mě své kouzlo a při pohledu na přeplněnou knihovnu necítím nic než duchovní prázdnotu. Čtení je teď pro mě jen monotónní činností, jež by se dala přirovnat k přehrabování starého hřbitova. Je totiž jedno, jak moc hluboko nebo usilovně budu kopat, jelikož žádného z mrtvých autorů již nevzkřísím. Jinými slovy, žádný z těch spisovatelů, které tolik obdivuji, již nic nového nenapíše a díla těch soudobých mi nic neříkají.

      Vymazat
  2. Já do knihovny chodím ráda a vlastně mi až tolik nevadí si na některé knížky počkat. Pokud nějakou novinku fakt urychleně chci, pak si ji pořídím, ale jinak to s frontami nebývá až tak strašné a dá se to vydržet. Často beru výtisk z knihovny jako takový pokus, pokud po přečtení zjistím, že knihu chci, pak si ji koupím, a nemusím řešit, že utrácím za knihy, které mě vlastně až tak neoslovily. :)
    Nicméně to s povinnou četbou chápu. Na vysoké jsem se často přistihla, že nečtu skoro nic jiného než právě povinnou četbu, což bylo docela ubíjející. Gargantuu a Pantagruela jsem teda vzdala ještě předtím, než jsem se do nich pustila, ale jinak jsem taky zvládla mraky věcí z francouzského kánonu. Ale jak moc klasickou literaturu miluju, ta moderní mě stejně baví víc. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že máme stejný obor. :-) My jsme měli na literaturu docenta Jamka a ten mě na ty knížky skoro vždycky dokázal docela namotivovat. I na Gargantuu. Paradoxně. :-D (Možná jsi ho taky měla. :-)) Ale i tak těch klasik bylo prostě hodně, četla jsem je jak na běžícím páse.

      Vymazat
    2. Jo, Jamkovy hodiny byly boží. To, jak popisoval Gargantuu, bylo super, myslím, že na tu jednu konkrétní scénu z knihy v životě nezapomenu. :D Ale usoudila jsem, že číst to celý asi fakt nemusím. :D

      Vymazat
    3. Tuším, že vím, kterou scénu máš na mysli. :-D :-D :-D Na tu nezapomene nikdo. :-D

      Vymazat
  3. Zajímavý článek :) Do knihovny chodím naopak ráda :) Hodně čtu a naše knihovna je skvělá, že má i celkem aktuální novinky. Nebo dříve to tak bývalo, teď v době covidové je zázrak, že mají vůbec otevřeno, natož aby kupovali nové knihy... Každopádně dřív jsem se dostala i k novinkám a mohla se rozhodnout, jestli se mi líbila a koupím si ji anebo ji vrátit zpátky a netrápit se zbytečným nákupem :) Teď ale taky nakupuji, protože mi nic jiného nezbývá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za komentář, Sabči. :-)

      Úplně Tě chápu. Když se člověk "netrefí", tak má v bytě zbytečnou knihu navíc. :-/ Já jsem to ale měla vždycky nějak takhle: když jsem se rozhodla, že si již přečtenou knihu z knihovny stejně chci koupit, tak mi bylo trochu líto, že jsem si to čtení rovnou neužila z krásného nového výtisku. :-D

      Ale to je zase něco jiného a chápu, že se takový způsob uvažování lehce prodražuje. :-D

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Lolita padesátkrát jinak