NELITERÁRNÍ SPECIÁL: Vánoce pěti smysly

Chvíli jsem váhala, čemu se v dnešním článku věnovat. Jde o to, že zítra tu máme Vánoce a připadala bych si divně, kdybych do před-štědrovečerní atmosféry vpadla něčím tak pragmatickým, jako je třeba recenze. I když to totiž zní tuctově, Vánoce mají svůj unikátní status. Měly by se s nimi pojit asociace jako "klid", "pohoda", "rodina", "štěstí" nebo "pospolitost". A pak jsem si vzpomněla na tohle - v jedné knížce jsem četla, že nejvíc člověk prožije přítomný okamžik, když se zastaví a vychutná si ho všemi smysly. Je to takový způsob zklidnění. Meditace. Proto napadlo, že bych mohla zkusit onen pocit prolnout právě s adventní náladou a pokusit se ho vystihnout. Dnešní článek tedy nebude tak úplně o knihách. Bude to taková osobní procházka Vánocemi, kterou si vlastně píšu tak trochu pro sebe. A pokud přinese trochu atmosféry i někomu dalšímu, budu jenom ráda. :-)




Zrak

Když se řekne "barvy Vánoc", vybaví se mi zlatá, červená, tmavě zelená a bílá. Útulná a slavnostní kombinace reprezentující prosinec. Zimu. Adventní čas. Teplé, tlumené světlo svíčky proplouvá obývákem, ve zlatém odlesku kulaté baňky se zračí jehličí, krásně ozdobené balíčky a dekorační světýlka umístěná podél okna. A kdyby za oknem sněžilo, nebo ideálně rovnou chumelilo, byla by to úplně nádhera. Bílá krajina totiž adventnímu času propůjčuje klid. Zastavit se. A koukat...






Sluch

Zaposlouchat se do Vánoc. Co to znamená? Pustit si tradiční štědrovečerní melodie? Ano, nejspíš. Nejlépe nějakou jejich decentní instrumentální / jazzovou verzi. V pozadí ale může znít i Eartha Kitt, božský Karel, Crosby či Sinatra. Nebo jenom praskání plamenů v krbu. Buď skutečných, nebo klidně i umělých. O Vánocích se možná zaposloucháte do zvuku rolniček. Mosazných zvonků. Do domácího hemžení. A když se poštěstí, tak - na sklonku dne - i do uspokojivého nočního ticha.






Čich

Čichové vjemy se mnou rezonují úplně nejvíc. Do nich se totiž nejsnáze promítají vzpomínky. Když závan jedlového jehličí provoní obývák a z trouby se line vůně čerstvě upečeného lineckého nebo vanilových rohlíčků. Když cítíte skořici, hřebíček, badyán, mandarinku. Vlašské ořechy. Vůni vlásků svého děťátka. Když si uděláte "chvilku s knížkou" a přičichnete k nenápadné vůni potištěného papíru. I to mohou být Vánoce. A pak otevřete okno, z něhož na vás dýchne čerstvost prosincového vzduchu. Svěží. Adventní. Dokonalé. 






Chuť 

Jak chutná advent? Po perníčcích. Marokánkách. Po drobivých lineckých srdíčkách s marmeládou, které se pomalu rozpouštějí mezi jazykem a horním patrem. Po voňavém vánočním čaji se skořicí. A taky po bramborovém salátu, kterýžto chutná nejlíp, když ho člověk koštuje z mísy dlouho před štědrovečerní večeří. Tajně a po troškách. O Vánocích tančí na parketu chuťového spektra takové kombinace, které se, takhle po hromadě, nikdy jindy v roce neobjevují. Sladké a slané. Někdo možná dvacátého čtvrtého drží půst. Ale upřímně - já a půst? Ani náhodou!






Hmat

A nakonec hmat. Pocit, kdy se jdete projít do ledového dne, cítíte chlad, mrznou vám prsty. A pak se vrátíte domů. Do tepla. Zachumláte se do hebké deky se severskými vzory. Oblečete se do příjemného velkého vytahaného svetru, cítíte jeho vlněnou texturu, na nohou huňaté ponožky. V rukou držíte hladký kameninový hrnek s horkým čajem a užíváte si hřejivé teplo domova.







Hmatem tahle procházka pěti smysly končí. Snad se vám líbila, i když to bylo, přiznávám, trochu sentimentální a možná až patetické. :-D Podle mě ale sentimentalita k Vánocům patří. :-) Já tedy zavírám notebook a jdu si všechno tohle prožívat znovu. Off-line. :-)




Přeju všem krásné Vánoce a harmonické sváteční chvíle!

Komentáře

  1. Moc hezký článek :) letos té vánoční atmosféry potřebujeme nasát více než obvykle :) škoda že není sníh, ale hezké Vánoce si můžeme uděat i sami, když je budeme nasávat takhle všemi pěti smysly :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :-) Přesně tak, letos to potřebujeme víc než jindy. :-)

      Smazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Proč v poslední době nechodím do knihoven

RECENZE: Čajovna v Tokiu

RECENZE: Borovicové ostrovy