Pět důvodů, proč nemám ráda filmové obálky
Před nějakým časem jsem na Instagramu Radky Třeštíkové narazila na velké nadšení ohledně nového vydání Bábovek. Filmového vydání. Nechápala jsem to hurá, protože já filmové obálky prostě nemám ráda. Pohled na Radku rozbalující box plný nových knih, z nichž na mě koukal Langmajer, Vetchý a Plodková, ve mě probudil zvláštní pocit. Nic proti nim, jsou to přední čeští herci... Ale měla jsem zkrátka dojem, jako bych zírala na letáčky z CineStaru. Dnešní článek tedy bude o tomhle. Co mi na těch filmových obálkách vlastně vadí?
Než začnu, ráda bych poznamenala, že tento článek je psán ryze z pohledu čtenáře. Samozřejmě rozumím tomu, proč má výše zmíněná Radka Třeštíková z nového vydání Bábovek radost. Kdybych napsala román, který by se dostal do kin, taky bych zřejmě skotačila štěstím. :-)
Teď už ale zpět k mým uživatelským výtkám - na filmových přebalech mě tedy ve zkratce nebaví následujících pět skutečností.
1) Prvoplánový marketing
Za prvé: filmová obálka funguje až příliš jako fosforeskující reklama. Podle mě je tohle "Hej, mě znáš z televize!" tak nepříjemně podbízivé, že se mi na to v knihkupectvích ani koukat nechce. Je mi jasné, že to asi na některé lidi zafunguje, jinak by se to nedělalo. Ale mě tenhle typ propagace prostě nenaláká. :-/
2) Filmová obálka vypadá jako DVD
Dále mám pocit, jako by filmový přebal metamorfoval knihu v podivné dévédéčko s papírovým obsahem. Tím samozřejmě nechci říct, že by se mi určité filmové adaptace nelíbily. S výrokem "kniha je lepší než film" to vůbec nesouvisí. Snímky zrealizované na základě literárních předloh bývají náhodou úžasné - třeba Lolita zrežírovaná Adrianem Lynem je naprosto boží. Reese Witherspoon je zase, dle mého názoru, perfektní představitelkou Cheryl ve filmové verzi Divočiny. Nicméně, že bych kvůli tomu před původní variantou se stylově zablácenou pohorkou upřednostnila výtisk, jehož obálku zdobí Reese s krosnou, tak to zase ne...
3) Fotky na přebalech knih působí "déčkově"
Navíc - nevím, jak vám, ale mě obecně vůbec neoslovují fotky na přebalech knih. Zvláště, když se na nich objeví něčí obličej. No a co si budeme povídat? V případě filmových obálek je to vždycky něčí obličej. "Obálky s lidmi" se mi upřímně zamlouvají jedině tehdy, pokud se jedná o literaturu faktu (zejména u monografií to zcela chápu). Nebo - když si s případnou fotografií grafici pohrají a dají dohromady něco nápaditého (a zároveň vkusného). Připouštím, že takto nakonec může vzniknout i vysoce efektní řešení. V opačném případě mi nicméně takový vizuál v prvním kole navodí představu brakové literatury. Nebo rovnou červené knihovny.
4) Filmová obálka vnucuje představu o postavách
Dalším úskalím podobných přebalů je fakt, že vnucují čtenářům představu o postavách. Jasně - pokud už člověk příběh zná ve filmovém provedení, je to asi jedno. Ale stejně. Jedna z přidaných hodnot, kterou čtení nabízí, je rozvoj fantazie. Ve své hlavě si postavy musíte stvořit po svém a tím si vlastně trénujete představivost. Filmová obálka ale tohle kouzlo zabije hned v zárodku.
5) Kniha ztrácí něco ze sebe
A nakonec bych poznamenala, že filmovým přebalem titul ztrácí něco málo ze sebe. Střípek individuality, který se k němu pojí. Vím, že tohle je trochu povrchní pohled na věc (ostatně, povrchní celý tento článek :-D), ale je to tak. Já jsem prostě typ čtenáře, který si rád užívá knihu i vizuálně. Knihu, která má nějakou unikátní podobu. Vzhled, který je pro ni typický. Říct, že filmovou obálkou text ztrácí duši, by asi bylo příliš kruté. Přece jenom - vždycky jde nakonec hlavně o obsah. Ale o "něco" ta knížka prostě přichází.
Abych to tedy shrnula - já osobně si filmové vydání pořizuju jedině tehdy, není-li k dispozici "hezčí" alternativa. A to tu knihu ještě musím opravdu hodně chtít. :-/
Na závěr bych se nicméně ráda zeptala - je mezi vámi někdo, kdo naopak filmové obálky miluje? A když jo - co se vám na nich líbí? Docela by mě zajímalo, jak to vnímáte "z druhé strany". :-)
S tou čtyřkou úplně souhlasím. Já třeba ani na filmy podle knih cíleně nekoukám (např. Harryho Pottera jsem viděla jen první tři díly), ale přesto je mi vnucena nějaká představa, se kterou už do toho jdu. Škoda.
OdpovědětVymazatPéťa
www.ctenipodlavici.cz
Ahoj Péťo, díky za reakci. :-) Je to tak. Navíc se mi občas stává, že už znám určitou postavu z filmu, ale její popis v knize se dost odlišuje. Takže se mi pak (během čtení) na střídačku zjevují dvě představy též osoby a musím říct, že to teda docela mate. :-D
VymazatHe, tak místo abych se učila na zkoušku, procházím si tvé články. Asi se řídím svým posledním článkem o tom, jak správně prokrastinovat. :-D
OdpovědětVymazatKaždopádně! S tímto článkem naprosto souhlasím. Jasně, je filmová a filmová obálka. Ne vždycky to musí být špatně, někdy se to opravdu povede. Ono taky dost záleží, jak ta filmová adaptace vypadá. Ale přesně jak píšeš, většinou se na obálce objeví třeba fotka hlavní postavy. Docela povedená je třeba obálka k "Hvězdy nám nepřály", na druhou stranu mám asi radši tu audioknižní verzi, kde na trávě leží Kubařová a Ruml. :D Jinak mě popravdě moc dobrých příkladů nenapadá. Bohužel to navíc vnímám tak, že většinou ty nejlepší knížky mají docela blbou obálku, ať už je knižní nebo filmová. (Třeba Velký Gatsby.)
I když, vlastně mě něco napadá - mám doma knížky z edice Filmová řada, kde mě vlastně obálky moc neruší. Možná to ale bude tím, že je mezi těmito filmy a knihami jisté pouto, ty filmy často nejsou nejúspěšnější verzí, ale třeba právě tou nejvěrnější. A navíc to nepůsobí, jak říkáš, jako DVD obal. :D
Tak to mě těší, že prokrastinuješ právě takto. :-D (Pak kouknu na Tvůj článek na tohle téma.) A díky moc za názor. :-)
VymazatJo a hodně štěstí u zkoušky, držím palce!