Pět důvodů, proč nemám ráda filmové obálky

Před nějakým časem jsem na Instagramu Radky Třeštíkové narazila na velké nadšení ohledně nového vydání Bábovek. Filmového vydání. Nechápala jsem to hurá, protože já filmové obálky prostě nemám ráda. Pohled na Radku rozbalující box plný nových knih, z nichž na mě koukal Langmajer, Vetchý a Plodková, ve mě probudil zvláštní pocit. Nic proti nim, jsou to přední čeští herci... Ale měla jsem zkrátka dojem, jako bych zírala na letáčky z CineStaru. Dnešní článek tedy bude o tomhle. Co mi na těch filmových obálkách vlastně vadí?




Než začnu, ráda bych poznamenala, že tento článek je psán ryze z pohledu čtenáře. Samozřejmě rozumím tomu, proč má výše zmíněná Radka Třeštíková z nového vydání Bábovek radost. Kdybych napsala román, který by se dostal do kin, taky bych zřejmě skotačila štěstím. :-)

Teď už ale zpět k mým uživatelským výtkám - na filmových přebalech mě tedy ve zkratce nebaví následujících pět skutečností.

1) Prvoplánový marketing

Za prvé: filmová obálka funguje až příliš jako fosforeskující reklama. Podle mě je tohle "Hej, mě znáš z televize!" tak nepříjemně podbízivé, že se mi na to v knihkupectvích ani koukat nechce. Je mi jasné, že to asi na některé lidi zafunguje, jinak by se to nedělalo. Ale mě tenhle typ propagace prostě nenaláká. :-/

2) Filmová obálka vypadá jako DVD

Dále mám pocit, jako by filmový přebal metamorfoval knihu v podivné dévédéčko s papírovým obsahem. Tím samozřejmě nechci říct, že by se mi určité filmové adaptace nelíbily. S výrokem "kniha je lepší než film" to vůbec nesouvisí. Snímky zrealizované na základě literárních předloh bývají náhodou úžasné - třeba Lolita zrežírovaná Adrianem Lynem je naprosto boží. Reese Witherspoon je zase, dle mého názoru, perfektní představitelkou Cheryl ve filmové verzi Divočiny. Nicméně, že bych kvůli tomu před původní variantou se stylově zablácenou pohorkou upřednostnila výtisk, jehož obálku zdobí Reese s krosnou, tak to zase ne...

3) Fotky na přebalech knih působí "déčkově"

Navíc - nevím, jak vám, ale mě obecně vůbec neoslovují fotky na přebalech knih. Zvláště, když se na nich objeví něčí obličej. No a co si budeme povídat? V případě filmových obálek je to vždycky něčí obličej. "Obálky s lidmi" se mi upřímně zamlouvají jedině tehdy, pokud se jedná o literaturu faktu (zejména u monografií to zcela chápu). Nebo - když si s případnou fotografií grafici pohrají a dají dohromady něco nápaditého (a zároveň vkusného). Připouštím, že takto nakonec může vzniknout i vysoce efektní řešení. V opačném případě mi nicméně takový vizuál v prvním kole navodí představu brakové literatury. Nebo rovnou červené knihovny. 

4) Filmová obálka vnucuje představu o postavách

Dalším úskalím podobných přebalů je fakt, že vnucují čtenářům představu o postavách. Jasně - pokud už člověk příběh zná ve filmovém provedení, je to asi jedno. Ale stejně. Jedna z přidaných hodnot, kterou čtení nabízí, je rozvoj fantazie. Ve své hlavě si postavy musíte stvořit po svém a tím si vlastně trénujete představivost. Filmová obálka ale tohle kouzlo zabije hned v zárodku.

5) Kniha ztrácí něco ze sebe

A nakonec bych poznamenala, že filmovým přebalem titul ztrácí něco málo ze sebe. Střípek individuality, který se k němu pojí. Vím, že tohle je trochu povrchní pohled na věc (ostatně, povrchní celý tento článek :-D), ale je to tak. Já jsem prostě typ čtenáře, který si rád užívá knihu i vizuálně. Knihu, která má nějakou unikátní podobu. Vzhled, který je pro ni typický. Říct, že filmovou obálkou text ztrácí duši, by asi bylo příliš kruté. Přece jenom - vždycky jde nakonec hlavně o obsah. Ale o "něco" ta knížka prostě přichází.

Abych to tedy shrnula - já osobně si filmové vydání pořizuju jedině tehdy, není-li k dispozici "hezčí" alternativa. A to tu knihu ještě musím opravdu hodně chtít. :-/

Na závěr bych se nicméně ráda zeptala - je mezi vámi někdo, kdo naopak filmové obálky miluje? A když jo - co se vám na nich líbí? Docela by mě zajímalo, jak to vnímáte "z druhé strany". :-)

Komentáře

  1. S tou čtyřkou úplně souhlasím. Já třeba ani na filmy podle knih cíleně nekoukám (např. Harryho Pottera jsem viděla jen první tři díly), ale přesto je mi vnucena nějaká představa, se kterou už do toho jdu. Škoda.
    Péťa
    www.ctenipodlavici.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Péťo, díky za reakci. :-) Je to tak. Navíc se mi občas stává, že už znám určitou postavu z filmu, ale její popis v knize se dost odlišuje. Takže se mi pak (během čtení) na střídačku zjevují dvě představy též osoby a musím říct, že to teda docela mate. :-D

      Smazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Šestero zrůdností v dětských knížkách

Haruki Murakami a Kat Menschik aneb když se text snoubí s ilustrací

OBLÍBENÍ AUTOŘI # 1: Liane Moriarty