Haruki Murakami a Kat Menschik aneb když se text snoubí s ilustrací

K něčemu se musím přiznat - mám slabost pro povedená vizuální zpracování knih. A vždycky, když si pořídím něco nového, ze všeho nejdříve si vychutnávám knihu jako artefakt. Barvy, ořízku, ilustrace, font, povrch, vůni... Jsem v tomto směru prostě ulítlá. Přesto jsem si samozřejmě vědoma skutečnosti, že ani sebelepší grafická úprava nakonec nezachrání nanicovatý text a že kvalitní dílo naopak zůstane kvalitním, i kdyby ho nakladatel nechal vytisknout na toaletní papír. Pak je tu ale ještě jedna kategorie - texty, které se svým "vizuálem" koexistují v jakési symbióze. Jinými slovy, jeden bez druhého by nebyl ničím až tak výjimečným, ale dohromady to nějak funguje. A právě tímto případem jsou pro mě Murakamiho povídky s ilustracemi Kat Menschik, které u nás vydává nakladatelství Odeon.




Povídky byly tedy prozatím vydány čtyři – Spánek, Podivná knihovna, Útok na pekárnu a Birthday girl. Všechno to jsou velmi útlé knížečky, které přečtete asi tak do hodiny. Perfektně se hodí na nějaký pohodový zimní večer, kdy nic nemusíte a máte čas v klídku popíjet čaj u něčeho lehce podivného se špetkou surreálna. Ta zvláštní nadpřirozenost se navíc rýsuje nejen v textech, ale i v ilustracích. A musím říct, že je velmi příjemné se u nich na chvíli pozastavit,  zkoumat detaily kreseb a nechat se příběhem takto provázet.

No a protože v poslední době na tyhle tituly narážím v různých výprodejích a zvýhodněných nabídkách (naposledy jsem kdesi spatřila Útok na Pekárnu za třicet devět korun), říkala jsem si, že by nebylo od věci ve stručnosti je představit. Nebo spíše připomenout. Přece jenom - není to zrovna novinka na trhu. :-)

Pojďme tedy na to -  o čem jednotlivé povídky jsou?

Podivná knihovna

Podivnou knihovnu bych asi popsala jako takový zvláštní, naivně koncipovaný horor. Tomu, co se děje, vůbec nevěříte. Ale přece je na tom něco děsivého. Příběh je zahalen do černočerné tmy a ilustrace jako by vystupovaly z hluboké temnoty. Hlavním představitelem je kluk, který se vypraví do knihovny a uvízne uvnitř. Potkává záhadné postavy. Třeba ovčího muže. Už to je svým způsobem obskurní. „Ovčí muž“. A když nad tím tak přemýšlím... Podivná knihovna je vlastně takovou literární procházkou čímsi, co v běžném životě nazýváme noční můrou.




Spánek

Kdybych měla říct, která z Murakamiho povídek je nejlepší, asi bych vybrala právě Spánek. Hlavně proto, má lehce reflexivní charakter. Rovněž tak kresby jsou u této temně modré knížky o něco sofistikovaněji zpracované než třeba ty v Podivné knihovně. Mají abstraktní ráz a nabývají snových rozměrů. Samotné vyprávění pak začíná tím, že hlavní hrdinka přestane spát. Nebo, lépe řečeno, přestane mít samotnou potřebu spánku. A po zbytek času pak řeší, co s tím. Nikdy nespat. Bez následků. Je to prokletí? Nebo výsada? Nebo že by to úplně bez následků vlastně nebylo…?




Útok na Pekárnu

A pak je tady tmavě zelená knížka se známým fastfoodovým klaunem na přebalu. Mám-li být upřímná - ta mě oslovila z Murakamiho povídkového kvarteta nejméně. Obsahuje dva krátké texty na podobné téma (Útok na pekárnu a Druhý útok na pekárnu) a je to o lidech, kteří dostanou hlad, pročež se rozhodnou přepadnout McDonalda... Je to prostě taková absurdní a lehce ujetá gangster story. Kdybych u ní ale měla přece jen vypíchnout něco unikátního, upozornila bych na tóny Wagnera, které povídkou provázejí a dodávají jí lehce netradiční hudební podkres.




Birthday girl

A nakonec „červená“ Birthday girl. Také tahle mini-publikace má dvě části. Jednou z nich je samotná povídka, která je o slečně trávící své dvacetiny v restauraci. Nikoli však jako host - pracuje zde jako servírka. Toho dne se nicméně přihodí něco murakamiovky obyčejného / neobyčejného, přičemž má dívka vyřknout narozeninové přání. Autor vám zprvu naservíruje pocit "významného dne tráveného v práci", pak vás na chvíli udržuje v napětí a nakonec z toho všeho vykvete otázka, nad kterou budete možná chvíli přemýšlet. 

Druhý text je pak takovou krátkou úvahou / esejí spisovatele nad svými vlastními narozeninami. 




To by bylo tedy o těchto povídkách vše.

Jsou to zkrátka takové temně barevné knižní bonbonky. Jak už jsem řekla – nepřijde mi, že by šlo o extra dechberoucí texty či super efektní ilustrace. A kdybych měla číst Murakamiho povídky na formátově neutrální čtečce, asi by mě nijak zvlášť neoslnily. Stejně tak bych si asi nepověsila do bytu ilustraci od Kat Menschik. Pokud ale na knížky nahlížíte jako na souhru dvou uměleckých disciplín, mohou ve výsledku spoluutvářet působivý literárně-vizuální zážitek.

Kdybyste tedy tuhle sérii zaregistrovali v nějaké zajímavé akci a rozhodovali se, jestli něco z toho nepřihodit do košíku, klidně to zkuste. :-) Přece jenom - třicet devět korun - to už můžete brát skoro tak, že si koupíte buď Murakamiho nebo šunku. :-D

Komentáře

Nejčtenější články

Šestero zrůdností v dětských knížkách

OBLÍBENÍ AUTOŘI # 1: Liane Moriarty