Michelle Obamová: Můj příběh

10/21/2020

"Afroameričana v Africe přepadá velice zvláštní pocit, že nepatří tam ani tam. Dolehl tu na mě těžko popsatelný stesk - jako bych byla vykořeněná na obou světadílech."

A je to tady. I já jsem si přečetla příběh bývalé první dámy USA, Michelle Obamové. Musím přiznat, že do monografií se moc často nepouštím. Jde o to, že mě málokterá osobnost zajímá natolik, abych se nadšeně vrhla na čtení čtyř seti stránek jenom o ní. (Takhle proaktivním způsobem jsem se prozatím zajímala jenom o Havla. :-)) Takže když se k nějaké monografii dostanu, je to většinou dílo náhody. A nebo mě ovlivní nadšené reakce na sociálních sítích a knižních databázích... což byl právě případ téhle publikace.

O čem to je?

Jak už název napovídá (Můj příběh, v originále přiléhavěji Becoming), Michelle Obamová vypráví o sobě a své životní cestě. Rozepisuje se o dětství, o tom, jak ji formovala rodina. Dozvíte se, kde a jak studovala. A pak samozřejmě přichází to nejzajímavější - seznámení s Barackem, prezidentská kampaň a pobyt v Bílém domě.

To vše autorka popisuje velmi upřímně a s vysokou dávkou sebereflexe. Na chvíli se zkrátka naplno ocitnete ve světě této ženy. Nečekejte však od knihy zásobárnu drbů - Michelle se nesnížila k tomu, aby se svěřovala s pikantními historkami o svém slavném muži. Nicméně i to "málo", co prozrazuje, bývalého prezidenta odhaluje v určitém světle. Pozitivním. Na jednu stranu, pravda, lehce heroizujícím. Ale vlastně velmi lidském.

Co od knihy očekávat?

Výlet do prezidentského zákulisí

Předně bych vyzdvihla fakt, že autorka ve své knize pootevřela oponu, za kterou se jen tak někdo nepodívá. Zjistíte, jaký luxus si může prezident a jeho rodina dovolit, jaká jsou úskalí takového života. Kolik práce a ohromné zodpovědnosti leží na člověku, který se probojuje do čela Spojených států. A do toho všeho jsou vám postupně odhalovány i další kuriozity. Jako třeba tato:

"A to jsem ještě netušila, že Barackovy mechanismy jsou viditelné jenom napůl. Nevěděla jsem, že se poblíž neustále vyskytuje helikoptéra kvůli případné evakuaci, že na střechách podél jeho tras budou rozmístěni snajpři, že pro případ zdravotních problémů ho bude neustále doprovázet osobní lékař nebo že v autě, ve kterém jezdí, je zásoba krve jeho skupiny, kdyby potřeboval transfuzi."

Já osobně jsem si vychutnala pasáž, v níž se Obamovi poprvé setkávají s anglickou královnou. Nebo když prezidentský pár navštěvuje Nelsona Mandelu. Michelle se totiž nespokojuje s pouhým prohlášením, že "se s těmi lidmi setkali" a "proč". Naopak - věnuje se svým pocitům z těchto setkání a dojmům, které v ní osobnosti takového formátu zanechaly.

Kultivovaný styl

Nutno říct, že Můj příběh je knihou, na které Michelle Obamová spolupracovala s profesionálním spisovatelem, takže se nedozvíme, do jaké míry je z hlediska stylu autentická. Nicméně to v tomhle případě asi nevadí. Hlavní je, že je monografie bývalé první dámy napsána elegantně, chytře, promyšleně. Text má hlavu a patu a zmiňovaná fakta jsou uváděna do souvislostí - jak v rovině politické, tak v té osobní. Michelle se dokázala ohlédnout za svou minulostí a dát jí obrysy.

Čtivost

Tahle kniha je navíc čtivá. Tedy - přiznávám, že úplně zezačátku jsem se trochu nudila. Dětství Michelle (tehdy Robinsonové) mě zkrátka po čtenářské stránce až tak neuhranulo, i když rozumím tomu, že tahle éra hraje podstatnou roli v životě každého z nás a v biografii ji nemůžete jen tak vynechat. Nicméně - buďte trpěliví. Jakmile přichází na scénu Barack, kniha nabírá na tempu. A když se odehrává první prezidentská kampaň, máte pocit, že čtete skoro thriller. :-D

A konečně...

... vždycky je přínosné nahlédnout do duše někoho "jiného". Taková věc člověku prohlubuje empatické vnímání. Já osobně tenhle aspekt oceňuju. Pokaždé, když mi někdo dovolí vstoupit dovnitř svého světa, mám pocit, že pak lépe chápu chování lidí (nejen) okolo sebe. Michelle Obamová je navíc ženou, jejíž pohled na život vůbec rozšiřuje obzory. Vědět, jaké to je být Afroameričankou vyrůstající v USA a po několik let vystupovat jako manželka prezidenta... to je zkrátka nejen zajímavé, ale i dosti poučné.

Čili - za sebe doporučuju. Nikoli nezbytně, ale ano. :-)