RECENZE: Umění vytvářet vzpomínky

Když jsem se dozvěděla, že Meik Wiking vydal třetí knihu, přiznám se, že se mi do ní původně moc nechtělo. Je to tak – jeho prvotinu Hygge zaměřenou na útulno jsem si sice zamilovala, ale Lykke, které následovalo, už méně. Nakonec jsem nicméně titulu Umění vytvářet vzpomínky dala šanci a dobře jsem udělala. Bylo to příjemné osvěžení. Dánský Institut pro výzkum štěstí se tentokrát zabývá vzpomínkami – jak nás ovlivňují, jakým způsobem si je uchováváme a jak z nich co nejvíce vytěžit.


Co na tom bylo dobré?

Statistika nuda je, má však cenné údaje :-)

Tahle knížka je typickým příkladem motivační literatury, které je možná v dnešní době až až. Nicméně oproti jiným má minimálně dvě výhody. Jednak se zabývá se celkem neotřelým tématem (výchozím bodem je tu teze, že vzpomínky v nás vyvolávají dobrou náladu a činí nám život šťastnějším) a jednak je postavena na „vědeckém“ základu. Není to zkrátka tak, že by se odněkud vynořil jakýsi samozvaný guru přes štěstí a popsal papír svými osobními (leč ničím nepodloženými) moudry. Závěry v knížce vycházejí z různých průzkumů, výzkumů, experimentů, statistik... A to je určitě plus.

Tipy, tipy, tipy!

Meik Wiking předkládá celou řadu skvělých tipů na to, jak si v sobě uchovat a hýčkat co nejvíce krásných okamžiků. Navíc se dočtete spoustu zajímavých informací ohledně samotného vnímání vzpomínek. Je super, že ačkoli se knížka točí kolem jedné myšlenky, nespokojuje se s jednou informací.

Wiking ve vás probudí hravého ducha

Člověk má zkrátka chuť si hrát. Fotit, kreslit, zapisovat, vytvářet koláže, alba… Užívat si vůně, chutě a zvuky. Vymýšlet, co ještě prožít. A to je ONO. To je přesně to, co u knih motivačního typu hledáme. Nebo alespoň já ano :-). Chci, aby ve mně vyvolaly nějaký pocit a aby mě na něco „navnadily“. A tady to relativně funguje.

Vyvolávání vlastních vzpomínek

Dalším příjemným prvkem knihy je, že si při jejím listování chtě nechtě sami zavzpomínáte. Totiž - když se probíráte všemi těmi typy upomínkových metod, nemohou se vám nevybavit vaše vlastní zážitky a „proustovské reminiscence“. Svým způsobem je to taková nahodilá procházka osobní pamětí.

A jako obvykle - příjemný vizuál

Tady samozřejmě záleží na vkusu každého z nás. Nicméně – pokud se vám líbila grafická úprava předchozích autorových knih (Hygge a Lykke), tahle nejspíše nezklame. Osobně mám na tom všem nejraději celoplošné fotografie navozující atmosféru. 

Bylo vůbec něco, co bych vytkla?

Krásná vzpomínka nerovná se zábavná vzpomínka

V knížce je docela dost vzpomínkových příkladů. Ne vždy však zábavných příkladů, řekla bych. Na jednu stranu je mi jasné, že konkrétní příběh někdy řekne víc, než zdlouhavý obecný popis. Nicméně, já jsem se u některých pasáží tohoto typu prostě nudila. Když totiž někoho zahřeje nějaká osobní, ale obyčejná vzpomínka, musel by ji sakra dobře vykreslit, aby měla efekt na někoho, kdo ji neprožil.

Pisatelská “vata”

Aby měla kniha dostatečný rozsah, je místy lehce nastavovaná. Některé informace jsou nafouknuté a některé jsou tady možná i přebytečné... V jednu chvíli třeba Meik odskakuje k "metodě paměťových paláců" a vůbec řeší, jak si úspěšně zapamatovat faktografické údaje. To je sice zajímavé téma, ale v téhle knížce o toto prostě nejde.

Závěrem…

Kdybych měla zařadit Umění vytvářet vzpomínky mezi ostatní knihy Meika Wikinga, umístila bych ji zhruba někam mezi Hygge a Lykke. Horší než Hygge, lepší než Lykke. Na jednu stranu bych tuhle věc asi nezařazovala do kategorie knižních "must-haves”, ale na druhou stranu – pokud má člověk náladu na něco motivačního s neokoukaným obsahem, tak je tohle celkem příjemná volba.









Bibliografické údaje

Název: Umění vytvářet vzpomínky (The Art of Making Memories)
Autor: Meik Wiking
Přeložila: Markéta Kliková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2020
Počet stran: 288
ISBN: 978-80-7565-655-1




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: Vše, co jste chtěli vědět o módě

Bílek ve skořápce aneb život v akademické bublině

# EX-HITOVKY : Hravé a vtipné Kafe a cigárko