RECENZE: Vše, co jste chtěli vědět o módě

Vše, co jste chtěli vědět o módě je kniha zakladatelky známého blogu Módní peklo, Ady Bartlové. Přestože se nepovažuju zrovna za trendy módní nadšenkyni (a o Adě Bartlové jsem slyšela poprvé teprve nedávno), publikaci jsem si po delším zvažování pořídila. A nakonec toho nelituju. :-)


Co na tom bylo dobré aneb proč si to přečíst?

Zjistíte, jak si vystavět kvalitnější šatník

Myslím si, že se kniha může stát příjemným průvodcem pro každého, kdo mění oblékací strategii a hodlá do své skříně vpustit špetku kvalitnějšího vzduchu. Tady bych vyzdvihla především lehce poučné kapitoly o materiálech a látkách. Upřímně řečeno – vyznat se ve všech těch marketingových nástrahách a pozlacených šuntech – to dá někdy docela zabrat. Proto je fajn, že Ada čtenářky stručně a jasně seznamuje s tím, co je který materiál zač a na co si dát pozor.

Nebudete muset znovu "vynalézat kolo"

Několik dalších kapitol je pak věnováno tomu, jak se oblékat, aby nám to slušelo“. Znáte to - zamilujete se do úžasného kousku, který na sobě měla Kate Middleton a vypadala v něm naprosto božsky. Ale když si ho samy pořídíte, ukáže se, že to nějak... není ono. Každý dříve či později zkrátka přijde na to, že mezi "líbit se" a “slušet" nemusí být vždy rovnítko. A pokud se zrovna nacházíte ve fázi "experimentování" a teprve zjišťujete, v čem nejlépe vyniknout, mohly by se Adiny postřehy hodit. Najdou se tady návrhy vhodných střihů pro různé typy postav a relativně velký prostor je  zasvěcen teorii  barev (doporučuju).

Rozšíříte si obzory

Kniha Ady Bartlové obsahuje celou řadu dalších praktických informací z oblasti oblékání (a potažmo módního průmyslu). Kdybych tady měla sepisovat jejich podrobný seznam, byl by asi celkem nudný... Takže ho vynechám. Ale určitě bych upozornila třeba na užitečné poznámky k etiketě (co se hodí do divadla, co na ples, kdy jsou silonky nutností a kdy by se objevit neměly...) Nebo bych zmínila soupis obchodů, ve kterých se dají určité specifické kousky pořídit (třeba pravý kašmír nebo neošizená vlna) – to se vždycky hodí, člověk pak nemusí tolik googlit. A co je taky super - autorka často odkazuje na příslušnou doplňující literaturu, pokud by měl někdo zájem zabývat se některým z témat hlouběji.

A co mi naopak nesedlo?

Někdy by bylo lepší držet subjektivitu na uzdě

Tady mluvím hlavně o tzv. encyklopedii stylů. Encyklopedie stylů je takovou závěrečnou „odpočinkovou“ rovinkou plnou módní inspirace, proto se na ni některé čtenářky těší nejvíc... Já bych k této části ovšem měla jednu výtku - Adin hlas v pozadí je na tomto místě až moc hlučný. Aby nedošlo k nedorozumění - její názor je za textem slyšet vlastně po celou dobu. Ale většinou to nevadí, protože onen kritický (či naopak obdivný) tón je v podstatě objektivní. Ano, když některé řetězce označují svetr za vlněný, i když ovci mohl vidět tak leda procházet kolem fabriky – chápu, že autorka na to konto utrousí pár jedovatých poznámek. V kapitole o stylech ale ta „pravda“ až tak objektivní není a ani být nemůže. Ada na tento aspekt sice předem upozorňuje a svým způsobem se za své zaujetí proti některým směrům omlouvá. Ale i tak si myslím, že v tomto případě bylo lepší zanechat text názorově neutrálním.

Vtípek na závěr

Ada Bartlová je známá svým kousavým stylem a ve většině případů jsou její sarkastické výpady celkem zjevné. Přesto se však objevila místa, kdy jsem byla na pochybách. Například v kapitole o vlně se píše toto: „Přestože je vlna citlivá na teplo, velmi špatně hoří. Při vložení do plamene začne neochotně hořet a páchnout po spálených vlasech (tímto testem si můžete snadno ověřit, jestli je vlněná látka nebo příze opravdu vlněná), po vytažení z plamene okamžitě zhasne.“ (str. 41-42). Asi to nebyl vtip, ale i tak jsem se celkem zasmála nad představou, jak posílám zbytky ohořelého fejkového svetru zpět do e-shopu a odstupuju od smlouvy s odůvodněním, že jsem „provedla test ohněm a ukázalo se, že mi neprodali vlnu, ale akryl.“ :-D








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bílek ve skořápce aneb život v akademické bublině

RECENZE: Umění vytvářet vzpomínky